Placebo - Meds

Může být melancholie přinosný stav mysli, nebo snad vůbec ne? Otázka na kterou se hledá těžko odpověď. Může to být tím, že melancholie má hodně podob. Vynořující se nezřetelný obraz „něčeho“ v chuchvalcích podzimní mlhy, kdy se chvílemi cítíte smutní a chvílemi tak odhodlaní zjistit co se za onou mlhou vlastně ukrývá, je jen jednou z nich. Většinou v podobném rozpoložení bývá lepší se k předmětu vašeho zájmu nepřiblížit moc blízko, nepoznat všechny jeho detaily a zčásti si pár věci domyslet, dopředstavit a nezničit vše tvrdostí reality. Pak tento stav může člověku opravdu i něco dát. Stejně těžké jako je těžká odpověď na to, jestli je občasné propadání melancholii více zdrojem naděje nebo odevzdání, je těžké i přenesení těchto stavů do muziky bez použití klišé a nevkusu. Svým docela neotřelým způsobem se o to snaží i britská rocková trojka Placebo na své nové desce Meds. Za pomoci úsporných aranžmá a kytarového zvuku oproštěného od zbytečností, tepou právě ty obrazy o kterých už byla řeč. Nejde ale o zádumčivé obrazy, bez možnosti vrátit se zpátky na zem, ale o hudební obrazy, kterými od začátku do konce pulzuje tep života a naděje. A tak to asi má být…

Jemně, hodně jemně vás Placebo při prvních tónech Meds uvítají ve svém krásně smutném světě. Jde ale opravdu jen o pár prvních tónů stejnojmenné úvodní skladby, abyste věděli kam jste právě vstoupili a že tady se žádné plytké juchání konat nebude. Ty nejkřehčí momenty vyjádřené i pomalejším tempem si ale kapela nechává na později. Napřed je čas na valící se Infra-Red, aby rozprostřela svůj těžce mokrý háv, který ale záhy padá a je střídán uvolněnější a průzračnější Drag, která působí pocitem že k životu nepotřebuje nic co není opravdu nutné. Následující blok třech pomalých písní pak už ale navozuje pocit, že jste konečně našli cestu z jakéhosi lesního labyrintu a ocitli se na půlnoční mýtině ozářené jen měsíčním světlem. Mlhy je tu sice také dost a dech vám chvílemi vynechává, ale už máte pocit, že víte jak dál. Tedy až vstanete a půjdete dál. Ale zatím ještě ležte a vnímejte tu krásu, která spadla z mlhy až skoro k vám. Například u Follow The Cops Back Home je to opravdu neuvěřitelně silný zážitek. Téměř až na hranici toho snění vám ale bleskne hlavou otázka, nemělo by se přeci jen už jít dál? A tak vstanete, ale stejně se ještě jednou ohlédnete, trochu zmatení tím co vlastně byla skutečnost a co ne. Při Because I Want You už vám ale zase tep pulsuje naplno. Ne však na dlouho. Zase se zastavujete a zase se necháváte unášet směsicí krásně smutných pocitů, při kterých ale máte chuť zažít v životě něco hodně silného, něco v co jste ještě před časem ani nedoufali. Při skladbě Blind ten pocit skutečně mít můžete, je to jeden z vrcholů Meds. Velký podíl na pocitové naléhavosti nejen zmíněné skladby má bezesporu vokál zpěváka Briana Molka, který působí tak zvláštně až je do jisté míry neoposlouchatelný. Kromě něj ale na desce najdete i dva cizí vokální příspěvky, z nichž nejspíše nejdříve zaregistrujete doprovodný vokál Michaela Stipea z R.E.M v emotivní výpovědi Broken Promise. Bez Michaela Stipea by se však Meds naprosto s klidem obešla. Bez čeho by se ale neobešla je předposlední skladba In The Cold Light Of The Morning. Nedokážu si představit jiné místo na desce, kde by se tato skvostná píseň vyjímala lépe. Je to hluboké zamyšlení, zamyšlení nad smyslem konání a existence vůbec, a to vše zabalené v ledovém hávu blížícího se ranního rozbřesku.

Nová deska se Placebo prostě povedla. Jsou vlastně pořád dost stejní, skoro vůbec se nezměnili. Jen svou naléhavost ještě o hodně víc prohloubili a není tu nic zbytečně navíc. Když ale mezi kytarami a výraznou basovou linkou občas zaslechnete i klavír v kombinaci s Molkovým naléhavým zpěvem, stojí to pak skutečně za to. Nemá smysl pět chválu nějakými do nebe vynášejícími termíny, i když právě podobné desky by si to zasloužily. K Meds mi ale právě tohle zkrátka nesedí. Deska je výzvou, výzvou kterou buď strávíte a pak vás posílí opravdu hodně, nebo už si jí také možná podruhé nepustíte. To by ale byla škoda. Noví Placebo si čas skutečně zaslouží.

1. Meds (feat. VV of The Kills)
2. Infra-Red
3. Drag
4. Post Blue
5. Because I Want You
6. Space Monkey
7. Blind
8. Broken Promise (feat. Michael Stipe)
9. Pierrot The Clown
10. Follow The Cops Back Home
11. One Of A Kind
12. In The Cold Light Of The Morning
13. Song To Say Goodbye

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!