Cure, The - The Cure

"Iii Can't find myself", zpívá Robert Smith, zpěvák a leader skupiny The Cure v první písničce příznačne pojmenované "LOST".

Po bezmála 25ti letech od vydání prvního řadového alba Three Imaginary Boys se nelze divit, že múza nepoletuje kolem Roberta již tak často a že jsme na nové album pojmenované důvtipně THE CURE museli čekat celé dlouhé 4 roky, stejnou dobu jako na předchozí desku Bloodflowers.

Název alba THE CURE napovída, že je vcelku pravděpodobné, že Cure budou již tradičně tvrdit, že jde o desku poslední, snad bůh dá a opak bude pravdou.

Je vidět, že zmíněné múze musel Smith špetku pomoc a tak si například v druhém kuse "Labyrinth" vzpomenete třeba na poněkud nešťastné album The Fragile od Nine Inch Nails. I přes tyto "inspirace" je celé album díky specifickým zasněně-romanticko-depresivním, podivně happy a občas i lehce utahaným rysům The Cure, a hlavně nezaměnitelnému hlasu zpěváka, přiměřeně originální.

Robert Smith již x měsíců(možná spíše let) před výdáním tvrdíl, že album bude znatelně rockovější a hlavně tvrdší. Nemýlil se, zběhlý fanoušek této kytarové legendy již při prvních pár minutách zbystří znatelně tvrdší, surovější a hlavně syrovější zvuk, bezesporu se jedná o částečný návrat k dobám The Head On The Door či Wish.

Celé album působí(naštěstí, a nejspíš i cíleně) znatelně staře, nekoupit si album dneska a nevidět na zadní straně poměrně(spíš totálně) kontroverzního obalu "2004", myslel bych si že jde o nikdy nevydanou desku z roku 1995, nemalý počet fanoušku tak utře slzu při vzpomínkách na doby již přes deset let vzdálené...

Je až neuvěřitelné kolik pro Cure vcelku netypické agrese se skrýva v šesté skladbě "us or them". Naproti tomu romantikou a loved-texty procpané "taking off" Vás vtáhne tamtéž co třeba High v roce 92.

Velice klidně a příjemně působí chvilkama až operně vyzpívaná "anniversary", díky použitému piánu, ruzným hlukům a celkové pomalosti občas připomína muse či radiohead, výborná skladba.

Prvním vyloženě hitovým singlem, který již notnou dobu okupuje hitparádu pražského Rádia 1 je vcelku veselý vtipně pojmenovaný kus "The end of the world", který svojí čistotou zvuku vybočuje z celého alba, nepočítaje "taking off" kterýžto bych tipoval na singl druhý.

Co dodat, nemá cenu popisovat jednotlivé songy, album působí jako velice kvalitní průřez celou 25tiletou tvorbou skupiny, zkrátka čekání se vyplatilo a staré dobré časy The Cure sou zpět, jen v poměrně rockovějším podání. Co se mně týče obal rozhodně neskončí pod centimetrem prachu a cd bude rotovat v mechanice sakra často.

Vyčesejte si vlasy do všech stran, plácněte na obličej notnou dávku bílého makeupu, hoďte na sebe fešně barevnou košili, popadněte prachy a vyražte do nejbližší cd-prodejny!

typicky cure cd

1. Lost
2. Labyrinth
3. Before Three
4. The End of The World
5. Anniversary
6. Us or Them
7. alt.end
8. (I Don't Know What's Going ) On
9. Taking Off
10. Never
11. The Promise

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!