Bunker, The

Stíny minulosti se vracejí

Při pohledu na název tohoto filmu mi přišla na mysl skladba Bunkertor 7 od :Wumpscut: a také by se klidně dala použít jako jeho soundtrack. Děj začíná Nietscheho citátem ”Když příliš dlouho hledíš do propasti, propast začne hledět na tebe“, který plně vystihuje atmosféru v protitankovém bunkru na Belgicko-Německé hranici v roce 1944. Všichni bojeschopní vojáci jsou odveleni na frontu a tak jedinou osádkou zůstává starý veterán a bojově nezkušený mladík. Jejich klid stranou od válečné vřavy naruší až zdecimovaný zbytek XIII obrněné divize, který zde nalézá úkryt před postupujícími Američany. Nastává deštivá noc, dochází munice. Propukající šílenství mezi vojáky ještě umocňuje tesklivá melodie foukací harmoniky ozývající se z lesa, kde číhají Yankeeové. Už není kam se vrátit a jediná cesta nevede ven, ale dovnitř do podzemí, kde jedna ze štol ústí ve starém hromadném hrobě pro oběti morové epidemie. Boj o zbytek zdravého rozumu umocněný touhou přežít může začít, protože “Zlo není venku. Je uvnitř.“

A přítomnost nezná slitování

Režisér Rob Green zde mistrně rozehrál psychothriller, jez s přibývajícím dějem graduje a nabývá na intenzitě. Místy sice balancuje na hraně béčkového duchařského hororu, ale naštěstí se nenechavá strnout laciným vysvětlením toho co se vlastně v podzemí doopravdy děje a nechává zlo v temnotě válečnými útrapami zkoušených myslí. Celkem šťastné je i herecké obsazení, takže člověk může i uvěřit že se jedná o německé vojáky, což u většiny filmů americké provenience bývá docela problém. Takže mi nezbývá nic jiného než film vřele doporučit.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!