Kód Navajo - The Windtalkers

Druhá světová válka je v plném proudu. Američané směřují k Japonským ostrovům. Jejich cesta je plná bolesti, krve a smrti, za každý dobytý ostrov zaplatí krutou daň, což je potom také jedním z mnoha důvodů, proč poprvé v historii použijí atomové bomby a srovnají Hirošimu a Nagasaki se zemí. Japoncům se dosud podařilo rozluštit každý šifrovací kód, a proto armáda povolává do svých řad ty, které ještě před nějakými sedmdesáti lety vyvražďovala- indiány z kmene Navajo. Jejich jazyk je dokonalý kód, jenž může nepřítel rozluštit pouze tak, že indiánského radistu zajme a požadované informace z něj nesportovními prostředky dostane. Velení amerických sil si je toho vědomo, a tak ke každému indiánovi přidělí strážce, který musí radistu hlídat a v případě nutnosti, kdyby hrozilo zajetí, i zabít.

Desátník Joe Enders (Nicolas Cage) jako jediný z jednotky přežije střetnutí s Japonci a ocitá se na klinice s poškozeným uchem a hlavně „bubínkem, třmínkem a dalšíma podobnýma sračkama.“ Stará se o něj půvabná sestřička Rita (Frances O’Connor), která se do něj zamiluje. Joe chce však pouze jedno- vrátit se zpátky do bojů, zabíjet, zabíjet, zabíjet a… zemřít. Rita mu pomůže oklamat komisi a Joe se vrací zpátky do služby. Je povýšen na seržanta a dostává speciální úkol- hlídat právě jednoho z indiánských radistů, Bena Yahzee (Adam Beach). Seržant Ox Henderson (Christian Slater) má stejný úkol. Jednotka se vylodí na strategicky důležitém ostrově, kde se to hemží krvelačně vyhlížejícími Japonci. Ostré boje začínají.

Převést příběh indiánů-radistů dostal za úkol mistr „krvavých baletů“, legendární hongkongský režisér John Woo. Své role se chopil po svém a opět ukázal své nadání. Jeho režie je vynikající, film má spád a obrovské bitevní sekvence, kterých je požehnaně (ostatně to je ve snímcích Johna Woo normální), berou dech. Tvůrci efektů se pořádně zapotili, protože John Woo nemá rád počítačové výbuchy, a tak se všechno dělalo přímo na place a nutno dodat, že to vypadá skvěle. Letadla shazují bomby na cíl, děla rozmetávají vojáky na cucky a tucty amerických statistů pálí na tucty Japonských statistů. Nádhera.

Horší to je s příběhem, který je průměrný a drží se osvědčených ingrediencí. Jednotka postupuje ostrovem, občas ji nepřítel napadne, občas oni napadnou nepřítele, dojde k vyhrocené situaci, kdy to vypadá, že se do rodné vlasti vrátí v dřevěných bednách, ale pak hlavní hrdina provede pár odvážných kousků a v rakvích se válí ti druzí. Vše je natočeno tak dobře a napínavě, že vás ovšem tento jednoduchý děj určitě nudit nebude. Není to válečný film typu Zachraňte vojína Ryana, který bude sbírat oscary, tohle je spíš zábava. V podání Johna Woo se z válečného dramatu stává spíše akční hrdinský epos, podobný dalším z tvůrčí dílny tohoto režiséra. Střet kultur nemá takový potenciál, aby přenesl celý film na hlubší rovinu, není to hlavní dějová linie filmu, je v pozadí, spíše jako zpestření, přednost dostaly hrdinské kousky.

Nicolas Cage hraje opět fantasticky. Má hodně prostoru a dokázal emocionálně vyprahlého hrdinu perfektně vykreslit. Je to samotář, který si vyčítá smrt přátel a cítí se vinen za to, že přežil. Sestřička Rita by s ním ráda navázala hlubší vztah, ale Joe Enders nemůže, a tak jí ani neodpovídá na dopisy. Během bojů a hlavně díky spřátelení s indiánem Benem se Cageova postava začne měnit, což vám bude jasné už od začátku. Konec možná někoho překvapí.

Ostatní postavy mnoho prostoru nedostaly. Zejména jsem čekal, že Christian Slater, který zářil ve starším filmu Johna Woo Operace: Zlomený šíp, bude mít větší roli, jen o něco méně důležitější než Nicolas Cage, ale pravda je taková, že je mnohem méně důležitý. Vše se točí hlavně okolo hlavního hrdiny a obou indiánů.

Kód Navajo je dobrý válečný film. Nesmíte od něj čekat nic hlubokomyslného jako u Tenké červené linie nebo umělecké zpracování, jenž předvedl Spielberg v Zachraňte vojína Ryana, je to zkrátka válečný film ve stylu Johna Woo, u kterého se nudit nebudete. Fanoušky režiséra potěší určitě. Škoda, že scénář nebyl kvalitnější, ovšem v tomhle směru má John Woo smůlu. Jeho režie je nadprůměrně dobrá, ale když dostane průměrný scénář, jako v tomto případě, tak film i přes veškerou snahu nemůže být nic extra. Podobně to bylo i u Mision: Impossible- 2. Snad se zase časem objeví nějaká dobrá látka, vzpomeňte na Tváří v tvář.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!