Soulfly - Roxy 20.2.2006 (report)

foto

Ti, kdo mají rádi exotiku jihoamerických zemí, měli v pondělí 20.2. velkou příležitost. Pražský klub Roxy se totiž na několik hodin změnil v divoké brazilské peklo a to pod taktovkou etno-corové kapely Soulfly. Soulfly jsou známí především jako projekt kytarového čaroděje Maxe Cavalery, jež se dostal do povědomí metalové veřejnosti dlouholetým působením v uskupení Sepultura.

Hned na úvod večera mě zarazilo, že ačkoliv jsem přišla až na sedmou (na tuto hodinu byl stanoven oficiální začátek koncertu) ulice Dlouhá byla stále ještě zaplněna přelévajícími se hloučky fanoušků. A co víc, od vchodu se vinula poměrně dlouhá fronta. Toto byla první známka totálního organizačního faux pas celé akce. Když jsme se konečně dostali do útrob podzemního klubu, čekalo nás další nezbytné zlo – fronta na šatnu dlouhá „od nevidím do nevidím“. Poslušně jsme se tedy zařadili a nervózně jsme přešlapovali v neubývajícím zástupu. Kolem půl osmé se začaly ozývat tóny úvodní skladby předkapely. Tato skutečnost doháněla šatno-chtivé jedince k všeobecné hysterii.

foto

Ve chvíli, kdy jsem se prodrala davem na plac s relativně ucházejícím výhledem, měla již předkapela Linea 77 za sebou téměř polovinu svojí produkce. Tento nadějně vyhlížející corový útvar předvedl slušnou show, rychle však přepustil místo tolik očekávanému brazilskému komandu. A pak to přišlo. Uno duo tres...! Jižní Amerika zaplavila scénu a Max Cavalera ve svém žluto-zeleném dresu zaujal typický postoj za mikrofonem. Plocha pod pódiem byla zaplněna do posledního centimetru čtverečního, tím to však nekončilo. Roxy bylo narvané k prasknutí ve všech svých prostorách, zmítající se lidská těla se nacházela i v místech blíže východu s opravdu bídnou viditelností.

foto

V případě Soulfly platí jednoduché pravidlo – co skladba, to pecka. A tak není divu, že Cavalerův chropot dostal fanoušky téměř okamžitě do transu. Z aktuálního alba Dark Ages zazněly songy jako Babylon, Arise Again nebo Frontlines. Ale davové šílenství v pravém slova smyslu přišlo teprve s fláky z dob Sepultury – klasika Roots Bloody Roots nebo Chaos A.D. Co mě ale v Roxy překvapilo byl celkem čistý sound, průzračné nazvučení dávalo vyniknout i pekelné dvojšlapce Joea Nuneze. A co by to bylo za Soulfly-vystoupení bez tradiční exhibice s bubny? Taktéž nechyběla ani kytarová sólíčka a vychytávky. Max několikrát během večera vyměnil svůj oděv, na sobě měl mimo jiné i červený český dres. Dalšími klenoty playlistu byly např. Back to the Primitive, Livin Sacrifine, Prophecy nebo Refuse/Resist. Nádherné bylo, že ať už kapela hrála cokoliv, vždy se z hlediště ozýval mohutný doprovodný chorál jejích obdivovatelů. Co na tom, že jsem ze svého místa téměř neviděla sólového kytaristu Marca Rizza, co na tom že vedro se stávalo nesnesitelným, důležité bylo, že Soulfly se potili s námi, připraveni předat nám aspoň zlomek ze své tvorby. Soulfly jednou zmizeli v zákulisí a poté se vrátili s několika závěrečnými skladbami. Nakonec utichly i poslední hutné riffy Maxovy kytary (taktéž v brazilských barvách).

Kapela předvedla opravdu kvalitní metalové divadlo, výsledný dojem ale trochu kalily nepříjemné podmínky Roxy. Prostory byly opravdu přeplněné a jak už jsem se zmínila, k celkové pohodě nepřispělo ani pomalé vpouštění fanoušků dovnitř. Není mi jasné proč kapela formátu Soulfly hrála v objektu s tak omezenou kapacitou, když na několik stovek fanoušků jednoduše nezbyly lístky.

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!