Scooter - Mind The Gap

Skupina Scooter působí na taneční scéně už téměř 11 let. Proto si v rychlosti zrekapitulujme její historii. Scooter byl původně pouze projekt. Ale po vydání prvního singlu Valle De Larmes a prvním živém vystoupení se z něho stává skupina. Její členové jsou: “Mc“ H.P. Baxxter, klávesisté Rick J. Jordan, Ferris Bueller a Jens Thele – manažer. V listopadu 1994 vydávají svůj druhý singl Hyper Hyper. Tento singl zaručil skupině nesmrtelnost. Stal se “hymnou“ všech RAVE-ařů. A Scooter se zařadili mezi takové hvězdy tehdejší rozkvétající rave-scény, jako Marusha, Westbam nebo Paul Elstack.

V roce 1995 vydává skupina album ...and The Beat Goes On, z něhož jsou ještě singly: Move Your Ass, Friends a Endless Summer. V 1996 vychází album Our Happy Hardcore. Singly: Let Me Be Your Valentine, Back In The U.K., Rebel Yell (předělávka od Billyho Idola). Už koncem roku 1996 je na světě 3. album Wicked. To už je stylově trošku odlišnější. Už to není ten happy hardcore, kterým se publikum asi již dostatečně nasytilo a začalo hledat něco nového. V této době se rave začíná diferenciovat, resp. jeho představitelé a začínají pomalu vznikat styly techno, trance. “Komerční“ rave ve své původní podobě zaniká a mění se v něco neurčitého. Stejně tak neurčitě zní právě Wicked. Singly: I´m Raving, Break It Up (1. tzv. techno-balada). 1997 – album Age Of Love - singly: Fire, Age Of Love. Tohle je podle mě jedna z nejlepších desek. Záhy vychází samostatně singl No Fate - je to takové rozloučení s Ferrisem Buellerem a uzavření první dekády Scooteru.

V roce 1998 vychází deska No Time To Chill, na které spolupracoval i nový člen Axel Coon. Určitě jste aspoň jednou slyšeli skladbu How Much Is The Fish. Ta vystihuje atmosféru celého alba. Změna v kapele se pozitivně podepsala i na jejich soundu. Rok 1999 přináší album Back To The Heavyweight Jam, kde stojí za zmínku snad jen jedna skladba: Fuck The Millenium. Skupina stagnuje a jakoby něvěděla, kam dál. Sheffield z roku 2000 to jasně potvrzuje. Skupina je v krizi a proto se vrací k začátkům své tvorby – zkreslené vokály a happy hardcore piano. Výsledkem je skladba Posse (I Need You On The Floor). A světe div se, ono to fungovalo. Albem We Bring The Noise (2001) Scooter odstartovali novou vlnu happy hardcore stylu…

Roku 2003 vystřídal Axela Coona Jay Frog a vzniklo album The Stadium Techno Experience. Album je dosti podobné předešlému (singly: Weekend, The Night). Ale zárověň naznačuje jakýsi posun (Maria - I Like It loud). Ten se plně ukázal na novém albu Mind The Gap, které vyšlo právě v těchto dnech.

Mind The Gap vyšlo ve 3 verzích. Basic: obsahuje 11 skladeb, CD je bez bookletu. Regular: 13 skladeb + multimediální část. De Luxe: obsahuje navíc další disk s živým koncertem.

Album otevírá poněkud zvláštní intro. Bzučí tam nějaké mouchy a pak se párkrát ozve hláška “Mind The Gap“ a něco ve smyslu pozor, dveře se zavírají. Na obalu CD je dráha metra, takže to intro se jakože vztahuje právě k tomu. Druhá skladba One (Always Hardcore) začíná taky ne zrovna “scooterovsky“. V prvních 10 sekundách slyšíte jen kytaru, která vybrnkává melodii, jakoby to měl být doprovod k nějaké pohádce. Pak ale přijde scratch, bubny a už se to sype… Tenhle track patří na albu k těm nejlepším. Je to takový happy hardcore, ale místo počítačového vokálu, zpívá refrén sám H.P. a doprovází ho publikum (podobně jako v How Much Is The Fish). Další je Shake That! – pilotní singl. Doufám, že už jste ho všichni slyšeli, protože opravdu nevím, jak bych ho měl popsat. Charakteristickým prvkem jsou tu trumpety, které navozují bezva retro styl. Je to skladba, která vám okamžitě zaleze pod kůži. My Eyes Are Dry mi svou melodií silně připomíná skladbu Coras Corner od Westbama. H.P. tu háže hlášky zkresleným hlasem “přes megafon“.

All I Wanna Do – podle názvu tohoto tracku vám jistě vyvstane na mysli zpěvačka Sheryl Crow. Správně, refrén je vysamplovaný právě z této písně. Je to nejrychlejší skladba na albu podkreslená jungle-bubnama. Další je Jigga Jigga (jeden z bonusů), již dříve vydaný singl. V Panties Wanted nejdřív H.P. hecuje “publikum“, v půlce skladby všechno ztichne, z ničeho nic začne rachotit elektrická kytara a vy si připadáte jako na koncertě AC/DC. Další výtečná skladba, výborně zmixovaný rock s tanečním stylem. Trance-Atlantic je téměř 8 minutový track. Typický scooterovský trance. Skladby tohoto typu najdeme na každém jejich albu. Jsou to takové odpočinkové úseky. Stripped je zase po delší době pomalá techno-balada typu Break It Up, She´s The Sun. Jedná se o cover od skupiny Depeche Mode a myslím, že povedený. H.P.ho barva hlasu je tu dosti podobná mistru Gahanovi. Suavemente je hard trance střihlý se španělskýma trumpetkama. The Chaser je podobná na Jigga Jigga, jen trochu více trancová. Opět je tu úplné utichnutí rytmu a ženský vokál s opětovným rozjezdem. The Avenger´s Back je těžkotonážní pomalejší tucárna s doprovodem trumpet. Trip To Nowhere je druhý bonus a zárověň poslední skladba. Rozpoznal jsem v ní vysamplované některé prvky z Fuck The Millenium, kterými je podbarven hlavní trancový rytmus bez vokálů. Přirovnal bych ji k tracku Transcendental z alba We Bring The Noise.

Nové album Scooterů řadím vedle Age Of Love a …and The Beat Goes On k tomu nejlepšímu, co tato skupina vyprodukovala. Je to klasický happy hardcore, který ale prošel určitou mutací, modernizací. Místo happy piana jsou tu teď happy trumpetky.

1. Killer Bees (1:30)
2. One (Always Hardcore) (3:46)
3. Shake That! (3:19)
4. My Eyes are Dry (2:54)
5. All i wanna do (4:21)
6. Jigga Jigga (Bonus) (3:55)
7. Panties Wanted (4:33)
8. Trance Atlantic (7:53)
9. Stripped (3:29)
10. Suavemente (3:38)
11. The Chaser (4:10)
12. The Avenger's Back (2:59)
13. Trip to Nowhere (Bonus) (5:01)

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!