Prodigy - Always Outnumbered Never Outgunned

Svůj debut vydali v roce 1992 - Experience. Kapela ale před tímto albem vydala řadu singlů. Oficiálně působí na hudební scéně od roku 1991, kdy vyšel singl (resp. 12" vinyl) What Evil Lurks. Stylově se jednalo o čistý oldskool rave. V podobném duchu se nese i první (výše zmiňované album) i druhé - Music For The Jilted Generation (1994). To třetí, Fat Of The Land z roku 1997, se do podvědomí hudební veřejnosti dostalo zejména jedinečným vokálem Keitha Flinta, který zvuk Prodigy výrazně změnil. Já bych to nazval něco jako hardcore-punk-rave. Svým neotřelým, originálním, dravým stylem si Prodigy zajistili trvalou pozornost na (nejen) taneční scéně.

Pak se kapela na nějakou dobu odmlčela a v roce 2002 vydává singl Babys Got A Temper. Tou dobou pracuje skupina pilně na nové desce. Jenže BGAT nebyl nijak moc úspěšný a tak Liamovi Hewlettovi (hlavní mozek Prodigy) ruplo v bedně - doposud vytvořený materiál na novou desku hodil do koše a začal znovu. Tentokráte ale sám (bez ostatních členů skupiny). Výsledkem je album Always Outnumbered Never Outgunned.

Jaké vlastně nové album je? Keithův vokál na nové desce neuslyšíte. Jako první singl byla vypuštěna skladba Girls, která mi silně připomíná Liamův projekt Dirtchamber Session vol.1 (stylově víc do house a funky). Celkem povedená věc, která vás slušně rozproudí a vzbudí ve vás zvědavost, jak vlastně celé album vypadá. Ale nebojte, žádné Fat Of The Land 2 se nekoná. Nekoná se dokonce ani Dirtchamber Session vol. 2.

Liam chtěl asi trochu více zaexperimentovat a tak na album přizval, Liama Gallaghera z Oasis, Koola Keitha, Ping Pong Bithches a Princess Superstar. Což o to, partička je to fajnová, ale řekl bych, že Mr. Hewlett vlastně sám neví, co chce. Na albu se prolíná rave (Medusas Path), house (Girls), rap (Get Up Get Off), rock (Shoot Down). Shoot Down mi připomíná styl Fatboye Slima. Tracků s typickým soundem Prodigy jsem našel jen pár. Už zmiňovaný Girls, pak Hotride - podle mě nejlepší skladba, kde na vás útočí ŽENSKÝ vokál, který patří Juliette Lewis z the Licks. Celkem obstojně nahrazuje Keitha. Další je Action Radar, taky bezva skladbička, drsný (ženský) vokál a v pozadí beatů elektrická kytara. Ještě bych chtěl upozornit na track The Way It, dalo by se říct, že je to takový remix Thrilleru od Michaela Jacksona.

Je fajn, že se Liam snažil někam posunout, skloubit ve své muzice více stylů, mě ale tahle kombinace, kterou vytvořil, moc nevyhovuje. Od Prodigy jsem přece jen čekal něco jiného, resp. stejného nebo aspoň podobného, jako Fat Of The Land. V tomto případě bych jistou stagnaci určitě uvítal.

Nové album, jako celek, je takové nemastné, neslané. Tohle asi brzy došlo i DJům/fanouškům Prodigy, díky nimž se přibližně měsíc po vydání alba objevila na internetu neoficiální remixovaná verze celé desky s názvem Always Outsiders Never Outdone. Abych pravdu řekl, tak remixy některých skladeb jsou lepší, než originál. A to není všechno. Na světě je další podobný projekt, který má název Always Outnumbered Never Outgunned Remixed (AONO Remixes For The Jilted Generation). Jedná se opět o remixy fanoušků skupiny. Tady se mi nejvíce líbí track Memphis Bells (Phoenix Mix).

Liam Hewlett vydal desku, která je sice (ne)zdařený experiment, ale zase je dobře, že se jí chytli DJs z celého světa a ukázali Liamovi tisíc způsobů, jak by to šlo udělat líp. Udvidíme, jestli se Liam na příštím albu Prodigy poučí.

1. Spitfire
2. Girls
3. Memphis Bells
4. Get Up Get Off
5. Hotride
6. Wake Up Call
7. Action Radar
8. Medusas Path
9. Pheonix
10. You Will Be Under My Wheels
11. The Way It
12. Shoot Down

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!