Nine Inch Nails - [With_Teeth]

Vznik NIN alba je process, který není zrovna jeden z těch nejrychlějších a většinou je nutné si na release nějakou tu chvilku počkat. Mastermind projektu Trent Reznor, si doposud držel svůj standard a vydal nové album každých 5 let. V předchozích 15ti letech tak Reznor vydal pouze 3 full alba. Na druhou stranu bych se všechny 3 počiny nebál označit za více či méně revoluční. EBM debut Pretty Hate Machine, legendární koncepční masterpiece The Downward Spiral a dvoudiskový opus s detailní produkcí The Fragile.

Z Reznora se postupně stala jedna z nejzásadnějších a hudebně nejvlivnějších osobností předchozí dekády a nové album tak bylo pod obrovským tlakem extrémního očekávání. Poprvé v kariéře dokonce porušil svůj zákon pěti let a po dlouhých 6ti letech se Trent Reznor vrátil s novým albem zvaným [With_Teeth].

Dlouho před vydáním se TR nechal několikrát slyšet, jak vlastně album bude znít a co od něj očekávat. Člověk, který se během své kariéry vyznačoval především geniální produkcí a extenzivním využíváním počítačů a elektroniky prohlásil, že už mu veškerá studiová magie a zvuková dokonalost leze krkem. Avizoval tak mnohem syrovější, jednodušší a naprosto minimálně produkovaný a studiově upravovaný zvuk. Jeho prognóza se sice relativně přesně naplnila, ale otázkou zůstává, jestli je podobná změna vítána.

Album otevírá skladba All The Love In The World a už název napovídá, že se tady děje něco zvláštního. Všechno se následně potvrdí a to co Reznor předvádí zejména ve druhé polovině songu by od NIN čekal asi málokdo. Jedna z věcí, které jsou ale na NIN unikátní je nepředvídatelnost a fakt, že každé album zní téměř diametrálně odlišně. V tomto případě se rozhodně jednalo o změnu, která mě potěšila a ATLITW je výborný úvod. Následná You Know What You Are oprašuje Reznorovu agresivitu, která mu očividně ani ve 40ti nechybí a jedná se o další výjimečně povedenou skladbu s našláplými verši a extrémně úderným refrénem. (V tuhle chvíli ještě netušíte, že se jedná o poslední svého druhu na WT a zároveň na dlouhou dobu poslední kvalitní song na albu). Poté přijde ale kolekce skladeb, které do posledního detailu naplňují výše zmíněnou Reznorovu prognózu. Jsou syrové, jednoduché, a neprodukované, ale zároveň také nudné, sterilní, tupé a neoriginální. Z následující trojice skladeb The Collector, pilotního radio songu The Hand That Feeds a Love Is Not Enough se mi nelíbí ani jedna.

Záblesk naděje, že předchozí kousky byli pouze chyba ve finálním sequencingu alba přinese třetí singl Every Day Is Exactly The Same. Nádherný piano úvod, super synthy a chytlavost. Bohužel až moc předvídatelná struktura, nudný konec a repetitivní refrén, který se tak moc snaží o hitovost, až to vyzní negativně.Titulní kompozice With(a) Teeth(a) je podle mě jeden z nejnudnějších songů, který kdy TR vyplodil. Celou dobu se to neskutečně táhne a když očekáváte, že se to teda alespoň na chvilku rozjede, tak Reznor začne natřásat tamburínu a vykřikovat With ah Teeth ahh. Pak se na chvilku vzpamatuje, předvede že jeho piano skill je stále funkční a svým „I cannot go through this again“ nás ujistí, že podobnou šílenost slyšíme naposled. Nicméně Reznor si usmyslel, že With Teeth nebude jenom titulní a nejnudnější ale zároveň také nejdelší na albu a smrtelná kombinace With ah Teeth ahhh + tamburína strikes back.

Nejnudnější skladbu poté vystřídá nejúchylnější song na With Teeth, sekundární singl Only. Pokud vám v tvorbě NIN vždy scházel úchylný disko styl 80. let, funk, vtip a mluvené slovo, tak už nemusíte smutnit, je tady Only. Po prvních několika posleších to tak rozhodně nevypadalo, ale postupem času se z Only vyklubal jeden z nejlepších songů na albu. Jak bylo předem avizováno, na většině skladeb si zabubnoval Dave Grohl (Nirvana, Foo Fighters) a Trent s ním očividně strávil víc času, než je zdrávo. Následující Getting Smaller jakoby z oka vypadla Grohlovým projektům, nebo drum-projektům jako Queens Of The Stone Age. Jedná se o nepříliš zajímavý, klasický kytarový rock song, který mi z nějakého důvodu leze nepříčetně na nervy a je to jedna (z poměrně mnoha) skladeb, které při poslechu With Teeth s radostí skipuji. Btw, zapomněl jsem zmínit, že TR tvrdil o With Teeth, že se bude jednat o album, které bude klást velký důraz na lyriku a rozhodně nelhal, obzvlášť mě zaujaly texty právě v Getting Smaller: “FLIP FLOP – FLIP FLOP!!!!!” nebo “Hey, Hey, Hey and That’s OK“, každopádně lyrické masterpiecy.

Abych With Teeth neztrhal víc než si zaslouží, musím s radostí uznat, že poslední 4 skladby jsou všechny relativně povedené. Sunspots je geniálně oplzlá a chytlavá dokonalost, kde si TR zazpívá refrén ve stylu Jamiroquaie. The Line Begins To Blur předvede v plné síle Davea Grohla a zároveň zejména ve verších vysvětlí, co Reznor myslel tou avizovanou syrovostí. Předposlední Beside You In Time, je podle recenzenta jednoznačně nejlepší skladbou na albu. Postupně rostoucí sonické tlakové vlny mě při maximální hlasitosti opravdu dostali. Závěr celého alba v podobě Right Where It Belongs je pro NIN poměrně typicky dojemná balada ve stylu Hurt z TDS. Piano je zde sice lehce repetitivní a rychle se oposlouchá, nicméně zde Reznor výjimečně exceluje na lyrickém poli. (Tentokrát je to myšleno vážně). Co si budeme nalhávat, jestli měl někdy Trent nějakou slabinu, tak je to kromě jeho ehm velikosti především lyrika. Občas se mu sice něco extrémně povedlo, ale dost často se také jednalo o značné klišé a někdy i stupiditu. V případě RWIB je ale vidět, že když se snaží tak to de a přestože celé téma lehce zavání Matrixem, jedná se textově o jednu z nejlepších skladeb.

Celkově podle mě With Teeth trpí řadou problémů. Přestože je zde několik extrémně povedených skladeb, je zde také minimálně stejný počet skladeb hodně špatných. Zároveň sice oceňuji určitou hudební variaci a fakt, že si zde v podstatě každý najde to své, ale neskutečně to ničí dojem celkové koncepčnosti. Album tak zní lehce jako jednotlivé skladby naházené vedle sebe, které k sobě sice občas sedí, ale globálně prostě nevytváří jeden majestátní celek. Původně se mělo album jmenovat Bleedthrough a tématem mělo být přelévání alternativních realit skrz sebe a zmatenost nad tím, ve které se aktuálně nacházíme, pocity neschopnosti se probudit z momentální noční můry. Kdyby tuhle myšlenku Reznor dokončil, bylo by to podle mě mnohem lepší. Na některých skladbách je Bleedthrough theme zřetelné (Right Where It Belongs) a někde je to i lyricky potvrzeno (Beside You In Time). With Teeth tak na mě působí trochu jako nedodělané Bleedthrough, s přihozenými nouzovými songy jako Getting Smaller, The Collector nebo vymačkané skladby pro média typu The Hand That Feeds.

With Teeth je také až moc zaměřeno na oslovení nového, širšího publika a znatelně tak opomíjí minulost NIN. Jsou lidé, kteří považují Pretty Hate Machine, za první a zároveň poslední kvalitní NIN album a zároveň se jim dělá nevolno při slovech jako kytara nebo live drums. Pokud by si někdo z těchto lidí poslechl WT, tak při skladbách jako třeba Getting Smaller by jejich žaludek dostal asi hodně zabrat a bez váhání by vyklopili veškerou večeři zpátky na monitor. Pokud měl někdo NIN rád kvůli energii, dynamičnosti a agresi, která byla ke slyšení např. na EPčku Broken, pak bude asi hodně zklamán, protože takový song je zde pouze jeden. Milovníci industriálních ruchů, zvuků a celkové disharmonie, jejichž oblíbeným počinem bylo EPčko Fixed si tady toho taky moc nenajdou. Ten kdo preferoval celkovou atmosféru, temnotu, koncepčnost a originalitu viz. The Downward Spiral, tak to asi zabalí hned po první skladbě a její veselé R&B party. A Reznor již předem ujistil, že rozmanitých zvukových ploch, instrumentálek a bezchybné produkce jako na The Fragile se na With Teeth také rozhodně nedočkáme.

Těžko hledat příčiny, nečekal jsem druhý příchod christa, ani nejlepší album všech dob, ale po šesti letech bych od mega talentu typu Reznora čekal opravdu víc. Možná s tím má co dočinění právě ona doba 6ti let, která působí tak trochu jako optický klam. Během této doby totiž Reznor dělal xx věcí, jenom ne nové album. Zejména se jednalo o produkci různorodých projektů, které nejspíš nikdy nespatří světlo světa (Tapeworm, Zach De La Rocha, 12 Rounds atd.), právní souboje se svým ex-managerem, vodní sporty etc. With Teeth se tak plně věnoval až v roce 2004 a jeho tvorba tak zabrala pouhý rok a jedná se tak o paradoxně nejrychleji splácnuté NIN album, přestože se na něj čekalo nejdéle. Možná může na (ne)kvalitu With Teeth mít vliv odchod dlouhodobých Reznorových spolupracovníků a členů v live bandu Charlieho Clousera a Danny Lohnera. Přestože NIN = Trent Reznor, tak například absence zvukové magie Mr. Clousera musí být někde slyšet. Dave Grohl a jeho extenzivní perkusní příspěvek albu také příliš nepomohl. K některým skladbám se sice live drums hodí, ale celkově to postrádá téměř jakoukoliv variabilitu a přispívá to pouze ke zvýraznění finální monotónnosti. U mnohých songů postrádám, to co Reznora vždy zdobilo a sice originalitu a invenci. Z kousků jako Getting Smaller nebo The Collector se opravdu moc inspirace absorbovat nedá. With Teeth rozhodně není album tragicky špatné a stále převyšuje značnou část aktuální hudební scény, ale není to ani album výborné a co se NIN full alb týče, pak se jedná o počin podle mě jednoznačně nejhorší.

Track-by-Track review:

All The Love In The World – 8\10 – Cool D’n’B_Photek beaty, zvukově nejdetailnější část alba, výborný úvod do With Teeth. Druhá polovina songu se zvrhne v totální NIN_party.

You Know What You Are – 8\10 – Největší (a jediný) nářez na albu, napumpované verše, extrémně úderný refrén, pěst do xichtu…

The Collector – 3\10 – Hudební i lyrická trapnost, asi nejhorší song na WT

The Hand That Feeds – 5\10 – Radio song, příliš normální, moc generické, nic zajímavého…

Love Is Not Enough – 5\10 – Průměr, působí nedodělaně, zní spíš jako demo

Every Day Is Exactly The Same – 7\10 – Jednoznačně hit, výborné verše a super synthy, ale moc jednoduchý a repetitivní chorus + nudná struktura a nevýrazný konec

With Teeth – 3\10 – Nuda_Witha Teetha_Nuda_Witha Teetha_Ticho_Witha Teetha_Konec

Only – 8\10 – 1st impression: WTF?!, 2nd impression: JOKE?, 20th impression: jeden z nejlepších songů na WT

Getting Smaller – 4\10 – ROCK, song se schopností lézt na nervy (v negativním smyslu), Queens Of The Stone Age style

Sunspots – 8\10 – Další highlight, chorus: Trent zpívající Jamiroquai stylem, hodně atypický song pro NIN, evokující zajímavou atmosféru, good job

The Line Begins To Blur – 6\10 – Syrovost, Dave Grohl, povedený refrén, ale jinak nic extra

Beside You In Time – 9\10 – Nejlepší skladba na albu, zejména v 5.1 mixu, postupně rostoucí elektronický tlak, sonické vlny omývající z vás zklamání z většiny zbytku WT

Right Where It Belongs – 6\10 – Hurt v2.0, hudebně začne časem dost nudit a rychle se oposlouchá, na Reznora ale výjimečně kvalitní texty, dobře zvolený závěr.

Home – N/A – Bonus skladba Home není regulérní součástí alba, takže se hodnocení nedočká. (Finální průměr by rozhodně nevylepšila)

Results: 8+8+3+5+5+7+3+8+4+8+6+9+6=80

80\13 = 6.15 = 6\10

Tracklist:

1. All The Love In The World
2. You Know What You Are
3. The Collector
4. The Hand That Feeds
5. Love Is Not Enough
6. Everyday Is Exactly The Same
7. With Teeth
8. Only
9. Getting Smaller
10. Sunspots
11. The Line Begins To Blur
12. Beside You In Time
13. Right Where It Belongs
14. Home

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!