Fatboy Slim - Palookaville

Quentin Cook alias Norman Cook se na taneční scéně proslavil zejména jako Fatboy Slim. Pod tímto projektem má za sebou 3 alba a se čtvrtým kouskem k nám přichází právě v těchto dnech. Jen pro pořádek si něco málo zopakujeme. Rok 1996 - během jednoho týdne nahrává Norman ve svém podkroví album Better Living Through Chemistry. 1998 - You´ve Come A Long Way, Baby s megahitem The Rockefeler Skank. V roce 2000 je to Halfway Between The Gutter And The Stars a (v rádiích) poněkud trapně cenzurovaná Star 69. Album bylo nicméně veleúspěšné i díky experimentu s Macy Gray ve skladbě Demons. Na novinku se pochopitelně čekalo s velkým napětím.

2004 - koncem léta vydává Fatboy Slim svou čtvrtou desku s názvem Palookaville. Po prvním poslechu jsem byl trochu na rozpacích. Čekal jsem, že se Norman po předchozím albu pokusí vrátit zase více k chladnější elektronice typu You´ve Come A Long Way, Baby. Všechno je ale trochu jinak.

První skladba Don´t Let The Man je taková pohodička typu Talkin Bout My Baby, na otevření alba ideální. Druhý track Slash Dot Slash je typická "fatboyslimovská" vypalovačka, jako pilotní singl bych jinou taky nevybral. U Wonderful Night jsem začal nabývat dojmu, že je něco jinak. Místo očekávaných hutných beatů se mi z repráků začalo linout něco jako Sweet Kisses od Squeezer. Po pár sekundách přišel scratch a nějaký MC odstartoval svůj výstup. Příjemný, středně rychlý, houpavý rytmus. Další je Long Way From Home, která mi připadá jako mix Stereo Mc´s a Oasis. Zní dost rockově. Skladbu Put It Back Together ozdobil svým hlasem Damon Albarn z Blur. Je to nejpomalejší věc na albu. El Bebe Masoquista je konečně trochu živější. Norman tady ukázal své DJské umění. Je plná scratchů a různých přechodů, ikdyž i tady má svoje "sólíčko" kytara.

Kytaru uslyšíme hned od začátku i v následující skladbě Push And Shove, kde je ještě o něco víc přitvrzená. Hlas, který doprovází tuto píseň patří Justinu Robertsonovi, který mi místy vzdáleně připomíná Davida Gahana z Depeche Mode. North West Three je z celého alba asi nejméně výrazná skladba, ničím mě nezaujala. The Journey mi připomína nějakou starou odrhovačku z 30.let, která babičce hraje na gramofonu pořád dokola až do zblbnutí. Jingo patří k těm svižnějším trackům. Po delší době tu slyším čistou elektroniku. Rychle, hladce a přitom důrazně odsýpá. Předposlední Song For Chesh bych přirovnal k You´r Not From Brighton, jen trochu pomalejší. Na posledním místě je skladba The Joker. Je to coververze původně od The Steve Miller band. Zase pomalejší houpavá věc, rozhodně nic agresivního.

Cook při natáčení tohoto alba více využil "lidskou sílu" a počítač nechal trochu stranou. Kromě již zmíněného Damona Albarna a Justina Robertsona, Norman spolupracoval ještě s raperem Lateefem z Latyrx, s Bootsy Collinsem a se skupinami Quannum Collective a Jonny Quality. Album je daleko více zpěvné a na taneční parket se asi moc nehodí. Vyloženě elektronických, rychlých skladeb tu moc nenajdete. Spíš bych ho pustil na nějakém večírku, protože má v sobě takovou veselou pohodovou atmosféru. Palookaville mě nezklamalo, jen mě překvapilo a po určité době jsem dospěl k závěru, že příjemně.

1. Don't Let The Man
2. Slash Dot Slash
3. Wonderful Night (feat Lateef)
4. Long Way From Home (feat Johnny Quality)
5. Put It Back Together (feat Damon Albarn)
6. El Bebe Masoquista
7. Push And Shove (feat Justin Robertson)
8. North West Three
9. The Journey (feat Lateef)
10. Jingo
11. Song For Chesh
12. The Joker (feat Bootsy Collins)

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!