29.03.2024
Zpět na úvodní stránku
music | lyrics | film | diskuse | home | sms | tv | ostatní | guest book nastavení 1 nová zpráva (1) | aktiv (187)
informace o recenzi
Styl
Rok
2005
Hodnocení čtenáři[3]:
star star star star star star star star star star
Čtenářů:
17199x
Přidáno:
04.07.2005
Autor:
herrspiegelmann
 

Black Sabbath, Velvet Revolver, Soulfly - T-Mobile Arena, 29.6.2005 (report)

Když jsem se dozvěděl, že k nám zavítají Velvet Revolver, jakožto velikého fanouška již "neexistujících" Guns n´ Roses, mě to nemohlo nechat klidným. Co naplat, že byli avizování jakožto hosté rockové legendy Black Sabbath, tohle jsem musel slyšet a vidět na vlastní oči, respektive uši, ať to stojí co to stojí. Trochu mě znepokojila později ohlášená účast Soulfly, jenž pro mě byli jen nezajímavým jménem na reklamním poutači a možným ukrajovačem času mých vytoužených Velvetů. Nakonec jsem byl ale víc, než mile překvapen...

Čas zahájení koncertu téměř tuctu veličin z učebnice rockové historie byl stanoven na 20:00. Okolo sedmé jsem si řekl, že půjdu prozkoumat útroby T-Mobile Areny a zaujmu pozice, co nejblíže pódiu, samozřejmě v druhořadé vzdálenosti, jenž umožňoval můj lístek za necelou tisícikorunu. Jakmile mi ale pořadatel zabavil láhev dvoulitrové Coly a přetrhl mou vstupenku, uslyšel jsem první tóny Soulflyovské "Prophecy" (ani nevím proč, ale celou dobu před koncertem jsem si ji v duchu přehrával). Došlo mi, že ona dvacátá hodina byla určující jen pro hlavní lákadla večera a že Cavalerova smečka je opravdu jen jakousi předkapelou, která si prodloužila po účasti na Noci plné hvězd svůj pobyt v ČR. Hala nebyla ještě ani zdaleka zaplněna a hlavně zadní prostory jindy ledové plochy byly poloprázdné. Cavalerovi a spol. to však očividně nijak nevadilo a od začátku do lidí na plno ládovali svou hardcoreovou kanonádu. Asi po čtyřech písničkách jsem u sebe zpozoroval první náběh husí kůže, to v momentě, kdy Cavalera z pozice bývalého šéfa jedné z nejvlivnějších kapel své doby začal do mikrofonu chrčet "Roots Bloody Roots". Bohužel skladby Soulfly nemám důkladněji naposlouchány, tak nemůžu popsat, co se odehrálo a co ne. Krom zmiňovaných "Kořenů" jsem rozeznal už jen "Bleed". V jedné skladbě zahostoval pro mě bezejmenný rapper, jindy zase Max odložil kytaru a svůj zpěv/řev doprovázel rituálně šamanským pogem v mikině Slayer. Jediným mínusem na jejich vystoupením byla snad jeho časová omezenost. Všechno bylo skončeno během třičtvrtěhodiny, což jen umocnilo dojem z toho, že tu Soulfly byli jen tak do počtu. Svůj hudební set odehráli téměř bez jediného předělu mezi písničkami, a tak jediným odpočinkem během jejich brazilské řežby byla kratičká "ťakujem Praka - pauza".

Po Soulfly zaplnili pódium technici, kteří začali chystat zařízení pro Velvet Revolver, pohrobky mých milovaných GN´R. Spojitost mezi těmito dvěma grupami se člověku vkradla do hlavy v průběhu jejich vystoupení několikrát. Jako "správné star" se na pódiu před samotným hraním ani nemihli, a tak mohli lidé v ochozech sledovat asi půlhodinové lazení jejich nástrojů neznámými chlapíky, kteří fanoušky donutili jen k pískotu a k nervóznímu skandování "Velvet, Velvet". Celé to tak trochu přípomnělo pověstné čekání na GN´R, potažmo na Axla. Asi po půlhodině však ladiči zmizeli, světla zhasla a z reprobeden se začalo linout intro, které evokovalo nástupy leckterých blackmetalových bandů. Po něm ale Velveti naběhli v plné síle a napálili do davu aktuálně hitparádami kolující "Dirty Little Thing". Hned v úvodu ale na mě přišlo lehké zklamání. Scott Weiland zdaleka nesplňoval mé představy "toho zpěváka a šoumena ze Stone Temple Pilots" a nostalgická představa Axla tomu vůbec nepřidávala. Celé to na mě působilo, jako by se Weiland před koncertem řádně sjel, a pak se z toho postupně vyzpívával. Naději na zlepšení přinesla až cajdavá "Fall To Pieces", při níž se v hledišti objevilo i několik desítek zažehnutých zapalovačů. Následovaly další dirty n´ rollové pecky z alba Contraband (+jedna zatím neozkoušená) včetně "Slither" a "Set Me Free", kterou uvedl krátkým proslovem můj kytarový bůh Slash a také ji náležitě protáhl svým improvizovaným řáděním na svou šestistrunnou kamarádku. Společně s Duffem běhali a skákali po pódiu jako za starých časů, Matt odváděl jako vždy spolehlivou práci (dokonce si i mezi dvěma skladbami stihl zatelefonovat a do publika pak rozhodil několik paliček), Kushner byl prostě jen druhým kytaristou a Weiland se snažil svým showmanstvím upoutat pozornost publika nejvíce tím, že je co chvíli "motherfuckeroval". Nejednou si vypomohl megafonem, avšak ve své policejní čepičce ála Village People a teatrálním tancem něco na pomezí indické břišní tanečnice, hadího muže a Axla na mě působil spíše marně a vyvolával výše zmiňované vzpomínky na geniálního šílence W. A. Roseho, kterého se jako by snažil napodobit. A když už jsem zase u GN´R, nemůžu připsat, že došlo i na ně, ve formě "It´s So Easy". Ta pro mě byla vrcholem Velvetího vystoupení, i když uznávám, že to bylo způsobeno nejspíš smutnou nostalgií...

Následovali Sabbati. Ti na sebe nenechali čekat ani zpola tak dlouho jako jejich předchůdci a brzy se začal z repráků ozývat jakýsi "megamix" Sabbatích skladeb, který dával na tušenou, co večer asi tak uslyšíme. Pochopitelně se jednalo o ty největší pecky. Chvíli na to se objevili oni - Bill, Tommy, Geezer a sám velký Madman. Po pár úvodních tónech bylo jasné, na koho že to všichni do T-Mobile Areny přišli. Všichni s rukama nahoře rádi plnili Ozzyho příkazy, odzpívali s ním společně "War Pigs" a odmručeli dle mého vrchol večera "Iron Mana" a v pravou chvíli vždy vytasili zapalovače, aby dali Ozzymu na vědomí svou věrnost. Ten jim za to děkoval, klaněl se a žehnal. Všichni brzo rádi zapomněli na Osbourneovi a podobné nesmysly, jimž se Ozzy v poslední době propůjčil. Hodinu a půl dlouhé vystoupení také pomýlilo ty, kteří před koncertem v důsledku frontamnova stáří a zdravotního stavu prorokovali krátké vystoupení s pár skladbami. Zazněly všechny nejprofláklejší kousky, peklootevírající "Black Sabbath" počínaje a harmonikovým "Wizardem" konče. Všechno v tom nejlepšímy pořádku. Když už Ozzy náhodou nemohl, doběhl si ke kraji pódia pro kýbl s vodou, jímž nejdřívě polil sebe a následně tradičně diváky v předních řadách. Kdo následkem vedra panujícího v aréně závěrem celého koncertu nezkolaboval (jako jistý fanoušek přede mnou), dočkal se i "THE ONE" - "Paranoid". Po ní následoval jediný přídavek celého večera vůbec a za zvuků přehrávené "Changes" se pak už všichni odebírali pozvolna domů. Člověku se až chtěly hnát slzy do očí, při pomyšlení na to, co všechno ti čtyři spolu museli za čtyřicet let svého přátelství prožít a teď tu stáli před vámi a drželi se okolo ramen a děkovali českému publiku... při pomyšlení na slepce, který nepotřeboval vidět, stačilo mu být při tom a slyšet, jak zní historie...při pomyšlení na to, že jsem už nesehnal lístky do předních řad a nemohl být tomu všemu blíž...při pomyšlení na to, že už to je všechno za mnou...


Copyright © 2000-2024 fil.cz. ISSN 1213-9564. Jakékoliv šíření toho článku, nebo jeho částí (zvláště pak na BLOGY) je bez souhlasu autora zakázáno!!!

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!


 

Přidej i ty svuj názor!
guest RE: RE: Každému, co jeho jest...
guest RE: Každému, co jeho jest...
guest xcngdfmh1/10
Joe RE: RE: Slash
Jose Slash
guest RE: RE: Slash
guest RE: Slash10/10
Ritchie Slash
nýmand Každému, co jeho jest...
guest ůl2/10
DeathGirl RE: RE: jj
herrspiegelmann RE: jj
DeathGirl jj
YesusFist AD Black Sabbath
 přidat komentář Přidat komentář  zobrazit všechny komentáře Vypsat všechny (14)