Amorphis - Elegy

Příběhy tisíce a jednoho jezera.

Od vydání téhle desky už sice uběhlo devět let, ale loni byly dolisovávány další dodatečné stříbrné kotoučky, navíc obohacené o nějaké ty bonusy, tak nevidím důvod, proč si tenhle skvost finských Amorphis nepřipomenout. Obzvlášť, když se jedná o jeden z nejlepších kousků, jaký byl ze země Suomi vypuštěn do světa. To, že to je dle mého skromného názoru jejich nejlepší hudební počin snad ani dodávat nemusím. Od něj pak už vedla cesta takříkajíc jen z kopce...

Psal se rok 1996 a krom toho, že Amorphis měli na svém kontě již dvě vydařená, lehce deathmetalová, alba
(1992 - The Karelian Isthmus, 1994 - Tales From The Thousand Lakes), jejich sestava zaznamenala i nějakou tu personální změnu. S daným rokem však přišla další, mnohem podstatnější obměna, řekněme spíše "vylepšení", týmového seskupení. Sbor sjednocený hlavně okolo kytaristy Esy Holopainena se rozrostl o charismatického zpěváka Pasi Koskinena. Ten měl vypomoci s vokálními party zpívajícímu druhému kytaristovi Tomi Koivusaarimu, který se na předchozích dvou zmiňovaných albech staral krom kytary i o jediný vokální projev kapely, o hrobový murmur charakteristický pro všechny podobně zaměřené grupy. Po Elegy však kapela svůj styl značně změkčila, když jej přizpůsobila uším širší masy posluchačů a na následujících třech albech se z původně rovnocenného hlasového dělení stal z Koskinena hlavní zpěvák. V současné době už sice Koskinen u Amorphis zase nepůsobí, nicméně vraťme se zpět do minulosti.

Celá Elegy vychází ze starodávné sbírky lidové poezie Kanteletar, čímž navazují na předchozí album TFTTL, jenž prozměnu čerpalo ze známějšího a mnohem staršího finského národního eposu, z Kalevaly. V tomhle duchu se nese nálada celé desky, ať už se hudební, ale hlavně pak lyrické části alba týče. Zamyslíte-li se trochu hlouběji nad poselstvím všech textů, rozprostřou se před Vámi pradávné (ale i současné) finské ledové pláně, temné lesy, život v nich, finské tradice, filozofie a víra Finů a vůbec celá severská mystika, jenž je skryta ve staletí starých verších Kanteletary.

Jinak už jsou na tom Amorphis po hudební stránce. Ta dalece přesahuje sféry druhdy deathmetalového spolku a sahá i dalece za hranice chladivého severu. Stejně jako na předchozích dvou deskách se Amorphis nechávají ovlivnit klasickým rockem let sedmdesátých, ale hlavně se inspirují folkovými motivy jak z rodného Finska, tak i ze zemí sousedních. A nejen těch. V jejich hudbě jsou slyšet ozvěny exotických krajů, ozvěny z míst, kde sníh v životě neviděli. Hned stěžejní motiv úvodní "Better Unborn" vybrnkávaný kytarou a Holopainenovým elektrickým sitarem byste klidně mohli poslouchat při putování vyprahlou pouští v karavaně velbloudů někde na blízkém východě. Do něj se postupně přidají hutné kytary a Koivusaariho chropot následován jako by nachlazeným Koskinenem, jehož rezonanční skorochraplák si Vás brzy podmaní. V podobném, leč svižnějším duchu se nese i následující "Against Widows", do jejíhož začátku se pro změnu připojuje nabušený dvojkopák. Pak vše následuje v pro album klasickém schématu - ústřední motiv, nástup poutavé melodie, refrén v pořadí odchroptění - čistý zpěv a následuje rozmáchlý instrumentální závěr, příležitostně doplněný nějakým tím sólem. Výjimkou budiž například celá čistě odzpívaná "The Orphan" nebo naopak pouze Koivusaarim odzpívaná "Song Of The Troubled One", která je mým osobním skrytým favoritem.

Co naplat, že celou deskou vás provází tahle čítanková pravidelnost, když to všechno funguje tak jak má. Silné melodie jsou dostatečně chytlavé a zapamatovatelné a můžete si být jisti, že už na druhý poslech nebudete mít problém rozeznat jednotlivé skladby. Být metalovou hitparádou, nebál bych se bez nadsázky označit všechny skladby za potenciální hity. I když...jedna výjimka by byla. Je jí šestá "Cares", kde už je snaha začlenit do vlastní hudby co nejvíce nemetalových a v tomto případě hudebně co nejexotičtějších prvků poněkud přehnaná. Akordeonová vsuvka následovaná jakýmsi techno-beatovým paskvilem sice možná potěší nějakého hudebního zvrhlíka, ale i přes svou zdánlivě krátkou několikavteřinovou délku působí jako pověstná pěst na oko. V tomto případě se vůbec nedivím současnému zpěvákovi Amorphis Tomi Joutsenovi, že ji označil za vůbec nejhorší záležitost, co kdy Amorphis stvořili.

V tom všem samozřejmě nemohou chybět typicky severské všudypřítomné klávesové linky, jenž se doplňují s podobně laděnými kytarami a společně vytváří pro Amorphis charakteristický zvukový celek. Holopainen není jen kvalitním kytaristou a stojným sloupem celé kapely,což dokazuje na celé ploše alba, jak v elektricky kytarových orgiích (taková čistě instrumentální "Relief" by mohla být klidně jeho vizitkou, stejně jako by mohla nést návdavek feat. Santana, což opět jen dokazuje jak široký hudební záměr Amorphis mají), tak v jemných akustických pasážích ("Weeper On The Shore"), ale i velice šikovným skladatelem. Přestože se na tvorbě celého alba podíleli všichni členové, spolu s "Better Unborn" patří výhradní autorství Holopainenovi ještě u magické "My Kantele" jejíž akustické provedení, v tracklistu s pořadovým číslem 11, je opravdovou perlou. Prosta jakékoliv elektřiny, okleštěna o Koivusaariho murmur, namísto toho akordeon, akustické kytary a sitar...horko těžko bych šátral v paměti po povedenější akustické skladbě...z toho jde mráz po zádech...

Na závěr je třeba zmínit ony bonusy, jimiž není nic jiného, než živé verze dvou úvodních skladeb a "The Castaway" z TFTTL, za níž je ještě (na albu neavizovaná) "Black Winter Day" ze stejného alba. Ty byly nahrány v roce 1997, jejich kvalita je snad ale až příliš živá. Zpěv se utápí kdesi v pozadí a celkový zvuk jen vzdáleně připomíná původní skladby. Vše zahrnuto do vyšinutých kláves a jakýchsi ruchů připomínajících prohýbající se plechy. S ohledem na celek tohle všechno Finům klidně odpustíte...zvlášť když původní album vyšlo již před devíti lety...

1. Better Unborn
2. Against Widows
3. The Orphan
4. On Rich And Poor
5. My Kantele
6. Cares
7. Song Of The Troubled One
8. Weeper On The Shore
9. Elegy
10. Relief
11. My Kantele (Acoustic Reprise)
12. *Better Unborn (live)
13. *Against Widows (live)
14. *The Castaway (live)

TIP: Slyšeli jste i Vy toto album? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!