The Cave - Jeskyně

Nejen na Drákulu můžete narazit v Rumunsku...

Debutní snímek režiséra, jenž stál u zrodu matrixovské trilogie v hlavní roli s Cole Hauserem. Ten se přes vedlejší role v kvalitních áčkových filmech dostal po Parazziích už do druhé vedoucí úlohy v řadě v poněkud průměrnějších kouscích. Podívaná sice nedosahuje kvalit „jeho“ předchozích filmů, nicméně z důvodu řádné propagace a promotion se  nejedná an oi klasické béčko.

Děj akčně-horrorové Jeskyně začíná v době, kdy si v rámci Studené války Nixon s Brežněvem přes média ostře vyměňovali své názory; tehdy přijíždí do Karpat, na místo zapomenutého templářského kláštera ze 13. století skupinka vykradačů hrobů hledat své štěstí. Když se ale probourají do podzemní části tajemného kláštera, jejich přístupová cesta je zasypána bortícím se kamením a scéna s předtuchou neodvratné smrti všech zlodějů končí. Rázem se ocitáme v současnosti, kdy nám je představena parta elitních amerických potápěčů a všem je hned jasné, že TOHLE jsou ti nejlepší na světě. V Rumunsku mezitím skupina výzkumníků nachází na místě zborceného opatství vchod do podzemní jeskyně, která svou rozsáhlostí předčí veškerá očekávání. Na její průzkum jsou samozřejmě povoláni právě oni potápěči. Když pak jeden z nich při průzkumu umírá ve spárech „čehosi neznámého“, nešťastnou náhodou je stejně jako před 30 lety zasypán vchod a jediná možnost jak přežít je pokusit se najít jiný východ. Po tom, co je navíc lídr celé speleologické výpravy Jack (Hauser) napaden „čímsi neznámým“, brzy se všichni dovtípí, že v jeskyni nejsou sami. Cesta za denním světlem a za záchranou vlastního života ve stylu Vetřelec vs Predátor tak může začít...

Slibná retrospektivní scéna ze začátku filmu na pozadí tajemného opatství, ukrytého v horách, obklopeného hřbitovem vyvrácených křížů, démonické lebky a výpravné fresky vně kostela, to vše vypadá snad až moc pěkně, než aby Vás to udrželo v pozoru po celou délku filmu. Následující představení hlavních hrdinů už zavání jistou klišovitostí a ze zbytku máte pocit, jak kdyby jste všechno už někdy jednou viděli. Bruce Hunt očividně nezvládl své režisérské břímě a ve snaze o kvalitní dílo sesbíral to nejklasičtější ze všech alespoň trochu příbuzných žánrů a umě poskládal mozaiku z dílků žánrových „best-of“, která však postrádá sebemenší kousek osobitosti. Počínaje už samotným obsazením hlavních hrdinů – tři běloši, černoch, asiat, dvě roštěnky a postarší doktor – snad abyste neměli v té tísnivé atmosféře problém rozpoznat kdo je kdo, navíc když mají všichni neopreny. Nemohou chybět ani typické situace jako jsou rozpory o vedení týmu, vinění ze smrti kamaráda, akt sebeobětování, atd. atd. včetně oblíbeného konce, který není zas až tak úplně „happy“ a který nechává volnou cestu případnému dalšímu pokračování.

Abych se ale oprostil od kritizujícího nádechu mého psaní, přejdu k vizuální stránce filmu, jenž patří k jeho devizám a zasluhuje pochvalu. Největší zřetel je brán pochopitelně na podvodní scény a ztvárnění jeskyni obývajících kreatur. Pro co nejdůvěryhodnější potápěčské záběry byla krom týmu najatých profesionálních potápěčů k dispozici i speciální vodní nádrž o objemu bezmála tří tisíc metrů krychlových. Díky této mini přehradě patří podvodní

fáze filmu k těm povedenějším. Pokud pominu záběry, při nichž je vidět dno jak vypůjčené z Pobřežní hlídky, skoro by až člověk uvěřil, že se točilo opravdu ve stísněných a tmavých prostorách nějaké podzemní řeky, kde je vaše orientace v prostoru odkázána na tenký kužel baterky. Ani v případě hlavních monster, ale i ostatních „neškodných“ živočichů obývajících jeskyni nemohu jinak. Okřídlené stvůry dávají nejvíce vzpomenout na křížence vetřelce a člověka z posledního dílu série Vetřelec lehce stříknutého image pekelných démonů. Jejich pravá identita i vzhled jsou dlouhou dobu rafinovaně ukrývány a Vy si jen z náznaků a trhaně nepřehledných záběrů můžete domýšlet co jsou vlastně zač. Lezou, škrábou, létají a plavou a i když z nich nejde taková hrůza jako z jejich slavnějších kolegů, narazit byste na ně určitě nechtěli.

Teď jsem trochu naznačil, jak to je s horrorovou povahou filmu. Bát se asi bude málokdo, ale o to tu asi ani nejde. Za to si do sytosti užijete pocitu tísně a úzkosti, k níž prostředí podzemní jeskyně hlasitě vybízí. Klaustrofobním jedincům rozhodně nedoporučuji. Vše navíc umocňuje šikovný hudební doprovod. Přestože se ani v tomto případě nedá mluvit o žádných orgiích, napětí je udržované takřka neustálým střídáním poklidnějších symfonicky laděných témat s dynamickými rytmy v akčnějších momentech boje o život. I tady ale jakoby autor nezapomněl vzdát hold jednomu z úspěšnějších filmů – jedna znělka byla jako vystřižená z Čelistí.

Přestože se nejedná o nic světoborného a Jeskyně Vás nejspíš nepřibije do kinosedadel tak, jak by si její tvůrci možná přáli, že by se ale jednalo o vyloženě špatný film, jak se nejspíš dočtete v jiných zdrojích, to říci nemohu. Ona zmiňovaná klišovitost nakonec nepůsobí zas až tak nepříjemně, když vezmete v potaz možnost, že se tvůrci filmu jen prostřednictvím všemožných drobností pokoušeli uctít klasiky žánru. Režisérsky sice značně pokulhávající, vizuálně však kvalitně zpracovaný odpočinkový „horror“. Pro ty náročnější se pak jako vhodná alternativa nabízí žánrově příbuzný The Descent, na nějž si ale naše kina budou muset ještě nějaký ten pátek počkat.

Režie: Bruce Hunt
Hrají: Cole Hauser, Morris Chestnut, Eddie Cibrian
Délka: 97minut

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!