Sucker Punch

Zack Snyder je především vynikající řemeslník. Jeho filmy jsou obrazově vypiplané do posledního detailu. Stačí připomenout 300 nebo Watchmen, projekty, které braly dech díky skvěle zpracovaným akčním scénám.

Sucker Punch je také především pastvou pro oči. Nejen díky tomu, že v hlavních rolích je pětice sličných dívek, ale především proto, že jde o jedno velké fantaskní šílenství plné vynikajících trikových efektů, za které by se nemusel stydět ani dvakrát dražší film.

Jenže to je všechno. Tedy až na muziku. Obrazově a hudebně je Sucker Punch natřískaný až k prasknutí, ale scénář, na kterém se Snyder podílel, je prostě úplně mimo. Někdy nedává smysl, někdy nastolí spoustu otázek a neláme si hlavu s jejich vysvětlením a někdy je prostě jen divný.

Hlavní zápletka je věnována pětici pacientkám ústavu pro mentálně choré, které musejí získat pětici předmětů, která jim pomůže na svobodu. Jejich honba za artefakty se ale odehrává nejen ve skutečném světě, ale také ve fantasii jedné z nich.

Hlavní hrdinky se tak jednu chvíli rvou se zombie nacisty, pak s drakem a následně třeba s roboty. A jelikož je to není reálné universum, dívky tam katanou odrážejí kulky, skáčou pár metrů vysoko, nezabijí se, když vyskočí z letadla…

Sucker Punch je často přirovnáván k videohře a je to pravda. Postavy přecházejí z „úrovně“ do „úrovně“, likvidují vše, co se jim dostane do cesty, vypadají u toho sexy a pohybují se zpomaleně, aby vám neunikl žádný detail.

Nic proti, rozhodně nebudu peskovat při pohledu na krásku s mečem a kulometem, která cupuje nepřátele na kusy, ale Snyder se snaží až moc, aby to bylo hrozně „cool“ a stylové, že je to až skoro otravné a film se stává prvoplánovým útokem na ty nejnižší pudy.

A vlastně ani v této rovině nefunguje, protože není tak vzrušující, jak by chtěl být. Bojové scény jsou obvykle fajn, ale někdy je zpomalovaček až moc, takže akce úplně ztrácí na dynamice a holčiny se neustále tváří stylem: „Jsem hrozně svůdná, ale také nevinná“, což je spíše úsměvné, než sexy.

Ale nejméně povedený je příběh. Snaží se mít filozofickou rovinu, servírovat divákovi poselství, ale vůbec mu to nejde, prostě selhává. A přestože film má slušných 110 minut i s titulky (127 minut režisérská verze) o postavách se dozvíte velké prd a pak je vám skoro jedno, co se s nimi bude dít a jestli to dotáhnou do zdárného konce.

Byl jsem připraven na to, že Sucker Punch bude jeden velký akční videoklip, ale i tak jsem zklamaný. Platí tu okřídlené pravidlo, že méně je někdy více. Sucker Punch je hrozně přeplácaný, zběsilý a ztrácí se sám v sobě.

Snaží se být svůdný, snaží se mít myšlenku, snaží se být překvapivý, snaží se a snaží a máloco mu vychází. Mohla to být vynikající rubanice, ale jelikož se Snyder utrhl ze řetězu a zpomaluje obraz až příliš (film by snad měl 20 minut, kdyby běžel v reálném čase), není Sucker Punch úplně uspokojivý ani po akční stránce. To je velké zklamání.

Ne, že by návštěvy fantaskních světů nestály za to, jsou zpracovány s nadšením a dětinskou radostí, ale souboje mohly být o něco vypilovanější, přestože některé scény jsou skvostné. Rozhodně ne ale všechny a některé vysloveně zklamou. Ať už tím, že postrádají spád nebo naopak jsou tak rychlé, že si je ani neužijete.

Sucker Punch je fantasie teenagera, ve které se objevuje spousta věcí, které má rád – hezké holky, samurajové, zombie, roboti nebo draci a zajímavé je, že právě fantasy světy dávají více smyslu, než to, co se odehrává v psychiatrickém ústavu. Jsou vystavěny na jednoduché, ale fungující logice, což se o momentech z léčebny říct nedá.

Achillovou patou je scénář, který měl Snyder svěřit někomu jinému. Kdyby se soustředil jen na režii, asi by to dopadlo lépe. Takhle je Sucker Punch je hodně ujetá zběsilost, která osloví jen málokoho.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!