Silent Hill

Režisér Christophe Gans si udělal jméno například povedenou akční historickou podívanou Bratrstvo vlka: Hon na bestii nebo samurajským filmem Freeman: Plačící drak, kde předvedl, že cit pro vizuální vytříbenost mu nechybí. Ale to nebylo nic, proti tomu, co pro nás připravil ve filmové adaptaci herní série Silent Hill. Ta patří mezi nejoblíbenějších survival hororové tituly na konzolích vůbec a není divu, protože nejeden pařan si u nich málem pustil do kalhot. Atmosféra her Silent Hill je opravdu mrazivá a Gans se zuby nehty pokoušel o to, aby se nevytratila ani na filmovém plátně. Uspěl a to na 100 %.

Něco tak bizardně oslňujícího nenabídne téměř žádný jiný hororový projekt. S vizuální stránkou si štáb pohrál natolik, že je skoro neuvěřitelné, že vystačil rozpočet ve výši 50 milionů dolarů. Ani některé několikanásobně dražší projekty se nemohou pochlubit tak úchvatnou vizuální stránkou a skvělými trikovými sekvencemi. Po úvodní scéně pochopíte, že tady půjde hlavně a především o navození atmosféry s pomocí zneklidňujících výjevů. V následujících několika minutách jsou sice připraveny až melancholické momenty, kdy hlavní hrdinka Rose (Radha Mitchell) svírá svou malou adoptovanou dceru Sharon (Jodelle Ferland) v náručí na rozkvetlé louce, ale ihned po příjezdu do městečka Silent Hill veškerá rodinná idylka končí.

Námět není nějak originální, Rose se rozhodne vyhledat zmíněné místo, protože její náměsíčná dcera, jejíž noční výlety jí ohrožují na životě, volá jméno „Silent Hill“. A když nefungují léky, tak se milující matka rozhodne hledat odpovědi právě tam. Ihned po příjezdu, ale dojde k nehodě, během níž žena upadne do bezvědomí a malá Sharon se ztratí. Rose se pustí do hledání, ale úkol to není zrovna snadný, když se vám do cesty pletou démonické bytosti, náboženští fanatici, holčička, která by jako vypadla z některého japonského hororu…

Jistě, že Silent Hill je prostoupeno zlem, které nepochází z nikterak originální zdroje, ale je určitě originálně ztvárněno. Gans je Francouz a právě z jeho rodiště občas vyjdou vizuálně fascinující díla, která sice občas nemají příběhově co nabídnout, ale obrazově berou dech. Z různých hororových filmů poslední doby jsme sice zvyklí na kvalitní speciální efekty, ale Silent Hillu se většina z nich nehrabe ani po kotníky. A ty nejlepší mají co dělat, aby se mu vyšplhaly alespoň nad paty. Trikové sekvence jsou opravdu dokonale odvedenou řemeslnou prací, ale to je jen polovina úspěchu. Jeho druhou část tvoří bizarnost. Monstra, která se po Silent Hillu potulují nejsou jen tak obyčejní „béčkoví“ zabijáci. Objevují se tu takové zvrácenosti jako je skupina znetvořených zdravotních sestřiček v lodičkách, které vám s radostí proříznou hrdlo, kat s nožem velikosti vrtule z helikoptéry nebo plazící se mrtvola, která má končetiny svázané ostnatým drátem.

foto

Spíše než na brutalitu se tu sází na stresující atmosféru, kterou vyvolávý všudypřítomná temnota. Ta čas od času zahalí celé město a právě v těchto okamžicích nevíte co čekat – stěny se bortí, netvoři se vynořují ze stínů a z nebe sněží popel. V momentech, kdy se ozve siréna, která oznamuje, že temnota se chystá zahalit Silent Hill vás obvykle začne mrazit v zádech v očekávání děsivých scén se kterými na vás film vyrukuje. Pokud ale očekáváte i nějaké vnitřnosti a krvavé louže na podlaze, tak na ně také dojde. Nejde naštěstí o samoúčelnou brutalitu, ale dotváření zvrácenosti jednotlivých záběrů. A když už na „jatka“ dojde, tak to stojí za to. Například jednu ze zdejších přeživších chytne gigantický zabiják, strhne z ní šaty jedním mocným tahem, ale tím nekončí a dalším rychlým pohybem z ní serve i kůži. Dále tu jsou až nepříjemně naturalistické záběry upálení a pár dalších krvavých okamžiků.

Protože hlavní příběhovou linku tvoří zoufalý boj matky o svou dceru, je jasné, že ústřední role nemohla být vybrána „silikonová“ dvacetiletá blondýnka, která má v repertoáru dva výrazy. Radha Mitchell má herecký rejstřík mnohem bohatší a opravdu jí věříte, ve chvílích kdy upadá do zoufalství a bezmoci. Příjemně se sleduje také Laurie Holden jako policistka Cybill Benettová, která pomáhá Rose během hledání. Jejich úhlavním nepřítelem není překvapivě jen zlo, které se skrývá pod městem, ale také vůdkyně náboženských fanatiků Christabella (Alice Krige). Ani tady nemohla být volba lepší, Alice je skvělá a její ztvárnění ženy, která se snaží vymýtit zlo s pomocí očistného ohně, je vynikající.

Nerad bych zapomněl zmínit hudbu, která dovádí celkový dojem téměř k dokonalosti. Dovolím si tvrdit, že bez ní by nebyl zážitek tak silný, jak ve finále je. Ale ne všechno si zaslouží takové superlativy chvály. Jedinou, ale výraznou chybou je to, že ke konci se rozhodně nedočkáte odpovědí na veškeré otázky, které během sledování vyvstanou. Nejde ani o klasický otevřený konec, který si otevírá vrátka pro druhý díl (mluví se o tom, že vznikne ale Gans v současné době pracuje na filmové verzi další kultovní herní série - Onimusha), ale nebude vysvětleno ani to, co by vysvětleno být mělo. Až naběhnou titulky, tak budete hodně zmatení a budete dumat, co se vlastně stalo. Je sice hezké, když je poskytnut prostor pro divákovu fantazii, ale jen v případě, že jsou nabídnuty nějaké indicie, které by pomohly s nalezením správné odpovědi.

Ano, tentokrát tu platí klišé „forma vítězí nad obsahem“, ale forma je natolik zvládnutá, že nedostatky ve scénáři se dají přehlédnout. Snad ve druhém dílu dojde k vysvětlení toho, co zůstalo nevyjasněno. A pak, že nemůže vzniknout kvalitní filmová adaptace počítačové hry, tady je jasný důkaz, že to není pravda.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!