Shortbus

„Film o bu*erantech?“

„Jo, hned o třech. Co spolu šu*ají a zpívají u toho americkou hymnu.“

Ano, je to pravda. Ale zase tak jednoduché to není. Určitě jste si už s přáteli taky někdy udělali takový menší filmový večer, kdy jste se sešli a společně shlédli nějaký film. Osobně to pro mě nemá takovou atmosféru jako třeba hromadné sledování hokeje, ale svoje kouzlo to má. Má to ale i nevýhodu; ne vždy se vám vybraný snímek musí zamlouvat.

Chtěl jsem jen na úvod vyjasnit, jak jsem se dostal k Shortbusu. Taky bych měl na úvod asi zmínit, že jsem heterosexuál, proti homosexuálům nic nemám, na porno se občas rád podívám, řekl bych, že toho snesu docela dost, no prostě, nejsem žádný puritán. Ale homosexuální porno?? Ale ne, takhle jednoduché to už vůbec není. Od pravdy to však není daleko.

Těžko pro Shortbus najít nějaký jednoznačný žánr. Indie soft porno? Porno s příběhem? Drama? Romantický film? Od každého něco, přesto, když se podívám do IMDB, v klíčových slovech poutají nejvíce pozornosti výrazy jako – ejaculation scene, gay sex, orgasm, exhibitionism, sex club, sadomasochism, atd… Tak co, zvedlo se vám obočí? Nebo něco jiného? Je tam taky polaroid, marriage anebo Ground Zero. Ale to už spíš jen abych měl oslí můstek, jak se dostat k příběhu.

Ne nadarmo se odehrává v New Yorku, ve městě „kam si každý jezdí zašu*at“. Ve městě pro něž byly události 11. září jediným vzrušením za poslední roky, ve společnosti bez nadějí. Jednou z hrdinek je partnerská poradkyně Sofia, která má ale paradoxně problémy ve vlastním manželství. Díky doporučení svých dvou klientů („miloučce“ si

říkají Jamie a Jamie) se dostává do Shortbusu. Klubu bez předsudků, kde se scházejí všemožná individua, „odpadlíci“, co jsou tváří v tvář sami sobě vlastně úplně normální. Společně si nepokrytě povídají a především skrze hromadné orgie unikají okolnímu vystrašenému světu a nacházejí řešení svých sexuálních/partnerských problémů. Ty nemá cenu rozebírat, stačí se podívat na pár dílů Sexu ve městě nebo si přečíst nějaký ten časopis pro „mladou ženu/správného muže“ a máte jasno. V případě seriálu místy i úsměvnou formou. Režisér John Cameron Mitchell na humor sice úplně nezapomíná, přesto v jeho snímku dominuje něco zcela jiného. Vidět to papež, už abychom nad Vatikánem vyhlíželi bílý Kouř…

Mitchell, motivován nejspíš vlastní sexuální orientací a souvisejícími životními zkušenostmi, se řídí heslem – bez obalu. Zobrazuje věci tak, jak se mají. A to je hlavní podnět kontroverzí, které snímek oprávněně vzbuzuje

a taky důvod, proč stojí za to, se na něj podívat, ať už si uděláte výsledný obrázek jakýkoliv. Nebýt toho, skončí Shortbus jako obyčejná slátanina o mezilidských vztazích, s lehce rozšiřujícím záběrem nejen na patálie partnerského života. Toho se ale bát nemusíte. Už od první ze stovky minut stopáže uvidíte sado maso, močení do vany, poněkud akrobatickou masturbaci i pestrý sex. Všechno je pekně vidět, zostra a natvrdo. Snad jen absence úplných detailů dělající porno pornem brání tomuhle snímku zařadit se právě do téhle škatulky. Kamera, režie nebo střih se krom zpestřujících náletů na papírovou kulisu New Yorku, taky netrápí žádnými velkými komplikacemi (občas jsem ucítil závan amatérského dokumentu) a tak mi v tomto případě přijde nejzajímavější fakt, že režisér s kameramanem údajně pro větší pohodlí aktérů natáčeli swingers scény na place nazí (v Mitchellově případě se jich i účastnili). Pokud jde pak čistě jen o nahotu, dámské publikum možná ocení anatomii mužských herců, ti méně zkušení pánové se zase přesvědčí o tom, že ne všechny kozy jsou pevné a ne všichni bobři jsou dohola. V případě transvestitů nemohu soudit, ale ve filmu jich je dost, takže si nejspíš taky přijdou na své.

Shortbus je jeden z těch filmů, u nějž maximálně záleží na vlastním úhlu pohledu. Je jen a jen na vás, jak širokou nastavíte hranici mezi „šokující“ a „nechutné“. Já se přiznám, že jsem jí příliš prostoru nedal, a proto se moje váhy vnímaní nachýlily spíše nas stranu nechutnosti. Ono je přece jen rozdíl, „být šokován“ vyhřezlými vnitřnostmi a podvědomě vědět, že to je jen trik, a „být šokován“ homosexuálním grupáčem a nemoci si říct nic jiného, než něco ve stylu „on mu ho tam fakt strká!?“ Proto volím dané hodnocení, a to hlavně za muziku a spoustu zajímavých hudebních tipů – ta mě uspokojila maximálně, bohužel film nedělá. Vy se zkuste podívat, vsadím boty na to, že Shortbus ve vás vzbudí spoustu pocitů a emocí. Jde jen o to jaké.

A protože teen- znamená –náct, asi bych měl podotknout, že film je přístupen jen pro plnoleté ;)

Režie: John Cameron Mitchell
Hrají: Sook-Yin Lee, Paul Dawson, PJ DeBoy

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!