Plechový bubínek - Die Blechtrommel

Film německého režiséra Volkera Schlöndorffa, natočený podle stejnojmenné knihy Güntera Grasse, nabízí divákům pohled na svět očima malého chlapce jménem Oskar Matzerath. Vše začíná poněkud zeširoka rokem 1899, kdy byla za lehce kuriózních okolností počata jeho maminka. Tato scéna je, podobně jako řada dalších, dosti pikantní a ukazuje jak může někdy náhoda sehrát v životě člověka dost rozhodující roli. Pak se takové zdánlivě nevinné schování policií pronásledovaného muže pod ženské sukně, může projevit do budoucna hodně fatálně:-) Nicméně se vrátím zpátky k malému Oskarovi. Vyrůstá od svého narození v roce 1924 s oběma rodiči ve městě Gdaňsk, kde před 2.sv. válkou žilo vedle sebe jak mnoho Němců, tak Poláků i dalších národů. Samotná filmová scéna v níž Oskar přichází na svět je podle mého názoru rovněž zajímavá. Připomíná mi trochu nějakou sci-fi, když kamera líčí cestu z dělohy jakoby očima novorozence a končí pohledem na rozesmáté dospělé. Působí ovšem působivě i přes to, že pochází z období (rok 1979), kdy filmové triky ještě zdaleka nebyly na tak vysoké úrovni, jako nyní.

Nedlouho poté maminka Oskarovi slíbila koupit ke třetím narozenimám dětský bubínek. To se ukáže jako jedna z nejdůležitějších událostí v chlapcově životě. Malý Oskar je postupem času natolik rozladěn světem dospělých, že se rozhodne zamezit vlastnímu fyzickému růstu. Což se mu podaří a právě bubínek se stává jeho velkou láskou i prostředkem k demonstraci svých tužeb nebo postojů. nenchá si ho nikdy a od nikoho násilím vzít a pokud to někdo kdy zkusil, začal Oskar natolik intenzivně křičet, že si jednak dotyčný či dotyční nechal(i) příště zajít chuť a zároveň vše co bylo v okolí skleněné, se rozbilo. Byla to další důležitá věc v jeho životě a poměrně rychle jí dokázal využít nebo někdy i zneužít ve svůj prospěch.

Postupem času a v souvislosti s nástupem Adolfa Hitlera k moci, sleduje chlapec měnící se mezilidské vztahy mezi Poláky, Němci i Židy. Zatímco ale spousta lidí kolem něj se stále více necháva ovlivňovat vzájemnou nenávistí, on zůstává stále sám sebou. Je pořád malým chlapcem a i když mu léta přibývají, stále skrze svůj bubínek hlásá své životní postoje. Dokonce se jednou ocitne tak trochu v roli sabotéra, když (ukryt pod tribunou) naruší svým bubnováním chod kapely na místním nacistickém srazu tak, že místo úderných vojenských melodií postupně nastupuje Štrausův valčík. Lidé začínají tančit, mají dobrou náladu, postupně opuštějí shromáždění a místní nacistický předák je vzteky bez sebe, protože zůstal na prostranství takřka sám :-) Vidím v tom určitý symbolický význam, kdy lidskost vítězí nad zaslepeností o níž se tehdy ještě něvědělo kam až může zajít. Mezi další životní zlomy malého hrdiny patřilo setkání s liliputánem Bebrou s nímž se později během války znovu setkává a vystupují spolu a jeho přáteli pro potěšení německých vojáků. Oskar tu využívá jako atrakci svou schopnost rozbíjet křikem sklo. Jeho životní příběh se ve filmu po válce uzavírá odsunem do Německa - mimojiné v důsledku změn hranic s Polskem.

Na rozdíl od knihy už film nesleduje Oskarovy osudy po válce. Nepovažuji to ovšem za nějak zásadní problém. Myslím si, že i tak režisér Schlöndorff dokázal vytvořit působivý příběh střetu světa dospělých s dětským v němž se v očích dítěte ne vždy jeví jako vzor, jímž by se mělo v budoucnu řídit. Plus zejména hlubší poselství o snaze zůstat sám sebou a pokud možno co nejvíce člověkem - nechovat se jako nějaká ovce ve stádu co slepě následuje ostatní, aby nevybočila z davu. Přičemž nezáleží na ideích, které zastává - všechny se dají zneužít ke zmanipulování. Jako klad hodnotím i nápad vložit do děje Oskarův mluvený projev, jímž některé události pouze komentuje. Občas vyzní podle mne lépe než obraz. Rovněž herecký projev představitele Oskara, Davida Benneta, působí velice přesvědčivým dojmem i v situacích v nichž hraje psychicky dospělého. Příliš nemluví, jen se dívá, občas se usměje... často právě tyhle drobnosti vydají za tisíc slov. Na závěr bych rád upozornil na tento internetový odkaz na němž si můžete přečíst spousty dalších informací i s fotografiemi o uvedeném filmu, jenž je součástí tzv. Projektu 100, který bych určitě doporučil vaší pozornosti.

Režie: Volker Schlöndorff
Hrají: David Bennet, Mario Adorf, Angela Winkler
Délka: 142minut

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!