Pink Floyd - The Wall

The Wall (Zeď) z roku 1979 je bezesporu jedno z nejdůležitějších alb v rockové historii, a stejnojmenný film, uvedený v roce 1982, už jen tím že obsahoval hudbu z tohoto kousku vlastně nemohl nic zkazit. A tak vylepšoval, a to tak, že po shlédnutí tohoto snímku jsem ještě dlouho bez hnutí koukal do černé obrazovky počítače se spodní čelistí silně pokleslou.

Smutek a bolest hlavního hrdiny je totiž skrze obrazové orgie vypalována zevnitř do vaší lebky, kde poté tyto emoce ještě několik hodin rudě září a promítají se i na vás, takže vám je jako kdyby to byl váš otec, kdo padl ve druhé světové válce když jste ještě polehávali v kočárku, jako kdybyste to byli vy, kdo ve škole zažíval tyranii ze strany učitele (Alex McAvoy)(pokud si myslíte že víte o čem mluvím, vězte že film vám to naservíruje tak, že se do školy budete ještě moc rádi vracet), jako kdyby jste si vy uvědomili, že milujete svou partnerku (partnera) až poté co jste na druhé straně zeměkoule, ona vás dávno podvádí a vy jste obklopen fanatickými a přiopilými fanynkami.

Tohle všechno totiž zažívá hlavní hrdina Pink Floyd (Bob Geldof), a proto si začíná stavět Zeď, aby mohl žít osvobozen od těchto ran dopadajícíh na jeho život. Každá další je "Another Brick In The Wall" (další cihla ve zdi), Jenže jak se stavba blíží ke konci, Pink začíná propadat děsivým halucinacím, a téměř hned poté jak je Zeď hotová si uvědomuje děsivé důsledky svého činu. Ale to již je pozdě, blíží se další koncert, a jeho duše se mění do podoby rockového Adolfa Hitlera, který začíná ovládat a ničit svoje vlastní fanoušky.

Pink Floyd - The Wall

Už takhle dost emotivní příběh je proložen čtyřmi nádhernými kreslenými pasážemi (konkrétně se jedná o skladby "Goodbye Blue Sky", "Empty Spaces" "Waiting For The Worms" a "The Trial"). Dále je v něm obsaženo několik symbolů, například papírová maska prasete značící porobu, nejdříve ji nosí děti ve škole pod dohledem zrůdného učitele, poté diváci na koncertu zrůdného hudebníka.

Co do zpracování je film dostačující, tj. prakticky od prvních pár minut se nehnete z místa a budete zírat, zírat, zírat. Do toho vám bude hrát už sama o sobě skvělá hudba kapely, která znamenala přelom v rockové historii. Herecké výkony jsou úchvatné, zenit je například v části "Is There Anybody Out There?" kdy se hrdina s pořezanou rukou snaží dostat přes Zeď, a vy v jeho tváři čtete vše co jste doposud viděli.

Scénář je plně přizpůsoben hudbě, čas od času je v něm znát stopa cynického humoru, kterého je však velmi poskrovnu, takže depresivnější zbytek filmu jasně vítězí.

Na závěr musím říct že jsem možná máslo, ale několikrát se mi stalo že mě film rozplakal. Několikrát se mi stalo že jsem ho musel vypnout, protože pokračování bych psychycky nezvládl. A proto tvrdím že ten, kdo se po záverečných titulcích jen tak zvedne a odejde a na film do pár dní zapomene, je šutr.

Poznámka: Kompletní analýza všech textů z The Wall je na adrese http://home.mchsi.com/~ttint/

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!