Max Payne

Filmové adaptace her byly, jsou a pravděpodobně i budou (až na výjimky) kritiky nenáviděné a diváky nepříliš oblíbené (jejich výdělky málokdy producenty potěší). Nejinak je tomu u Maxe Paynea. A po jeho zhlédnutí se musím zeptat proč?

Jistě, mám k filmu mnoho výtek, kterým se budu věnovat později, ale existují desítky jiných filmů, které jsou mnohem horší kvality a stejně se nedočkají tak nepříjemných ohlasů jako Max Payne.

Jeho herní předloha se točila kolem pomsty policisty, kterému je zavražděna manželka a dítě a on pase po odvetě. Obě počítačové hry byly hlavně a především akční střílečkou obohacenou o poutavou vizuální stránku a depresivní atmosféru.

Filmová verze kráčí z počátku trošku jiným směrem, více než hodinu se nedočkáte žádné pořádnější přestřelky, ale spíše je tu cítit snaha navodit depresivní „feeling“ a obrazově stylizovat dění do noir detektivky. Docela slušně se to daří. Je až překvapivé, že s rozpočtem 35 milionů se podařilo vytvořit něco, co vypadá minimálně dvakrát třikrát dražší.

Sice se občas zdá, že se tu někdo až příliš díval na Constantina, ale dá se to přežít. Trošku problémové je, že dříve nebo později prostě akci začnete postrádat, protože snaha Maxe Paynea (Mark Wahlberg) vypátrat vrahy své rodiny se zúží na to, že objeví osobu, která může poskytnout nějaké informace, ale ta je v zápětí zlikvidována a to se v různých variacích opakuje.

Navíc, příběh sám o sobě vyvolá mnoho otázek a nehodlá všechny zodpovědět. Naneštěstí je tu i spousta nelogičností, které ději také na kráse nepřidají. A například i to, že hlavní hrdina má v zásobníku obyčejné pistole pravděpodobně neomezené množství střel je také zarážející.

Dvousečnou zbraní je i vizuální pojetí. Výjevy jako potemnělá ulice, kterou prosvětluje jen poblikávající (mimochodem, vlastně skoro každý nápis, který se ve filmu objevil, poblikával) neonový nápis jsou tu často a mají šmrnc, ovšem za chvíli vzplane obloha a snášejí se z ní okřídlené bytosti, které vyhazují lidi z okna. O co jde, je Vám vysvětleno až později, takže vás to ze začátku může trošku zaskočit.

A když vás nezmate toto, tak flashbacky, ve kterých se Max vrací do doby, kdy byl šťastný se svou rodinou, naruší plynulost filmu takřka zaručeně. Hra využívala toho samého, ale tyto výjevy byly do příběhu zakomponovány dobře, u filmové odnože už se to tak jistě tvrdit nedá.

Někteří také protestovali proti obsazení Marka Wahlberga do hlavní role. Já osobně zklamaný nejsem, deprimovaného policistu si zahrál docela slušně. Kromě něj uvidíte i Beau Bridgese, Milu Kunis, Chrise Bridgese, Chrise O´Donella, Nelly Furtado, Amauryho Nolasca nebo Olgu Kurelynko. Casting určitě nebyl špatný.

Podle mého, ale bylo špatné to, že více než hodinu se musí čekat na pořádnou akci. A ono čekání se úplně nevyplatí. Sice dojde na klasické Paynovské zpomalení toku času, ale finální bitka trvá jen pár minut, a než se nadějete, tak je konec.

Max Payne ale ani tak není velkým zklamáním, je to slušný pokus o převedení herní předlohy na plátna, který ale pokulhává v některých ohledech, u kterých bych to nečekal. Je přespříliš zmatený, akčních scén je poskrovnu a nejsou dostatečně dechberoucí, plus se objevuje spousta nelogičností. Vytýkat se může Max Paynovi mnohé, ale za průměr ho bez ostychu můžu označit.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!