Kouř

Ačkoliv není tento film už dávno nový, jsem přesvědčen že si zaslouží zde být zmíněn. Možná bude leckdo znát poměrně hodně populární písničku od DJ Arnoštka - Je to fajn, která je s ním pevně spjata. Ale Kouř není jen o ní. Hlavní postavou je mladý inženýr Mirek Čáp, co je čerstvě po škole a hledá si zaměstnání. Je plný ideálů, přiměřených svému věku s ochotou pracovat a vytvářet nějaké smysluplné hodnoty. Což je však v době konání příběhu, zasazeném do konce 80. let 20. století něco méně obvyklého, protože tehdejší vztah k práci byl často o poznání laxnější než dnes. Postupem času Mirek poznává skrz naskrz všemi společenskými úrovněmi podniku mnoho nejrůznějších lidí. Od lehce naivních i do něj platonicky zamilovaných, jako např. postarší slečna Běhalová (Eva Holubová) přes rezignovaného opilce archiváře Bédu až po kariéristu Šmída bez skrupulí (výborný Jaroslav Dušek), deroucímu se nekompromisně vzhůru, připravenému zničit kohokoliv, kdo by stál v cestě. Právě s ním svede v závěru ostrý a pro něj osudový střet, kdy si naplno uvědomí koho má před sebou.

Kouř vznikal ve složité době na přelomu let 1989/1990, kdy došlo ke změně režimu. Což se poněkud podepsalo na jeho přijetí u diváků, protože tehdy byla poptávka po něčem jiném. Nicméně po útlumu fascinace západní kulturou si postupně nacházel své příznivce a řekl bych, že jakákoliv opětovná větší publicita v médiích by jistě přinesla výrazné oživení zájmu o něj. Považuji ho za výbornou ukázku dobré zábavy a zároveň dobových reálií v nichž se tehdy žilo. Pro někoho pocit nostalgie nad dobou mládí, pro někoho zase skrytě symbol úpadku tehdejší socialistické společnosti. V tomto směru nabízí režisér i částečný scénárista Tomáš Vorel divákovi bohatou paletu v níž si můžete najít obojí ze zmíněných náhledů nebo cokoliv jiného. Neváhal bych jej zařadit mezi klasiku české kinematografie. Jeho postavičky tvoří na malém prostoru bezejmenné továrny jakési panoptikum s nimiž se lze setkat i dnes. Bez ohledu na typ režimu. Možná bude pracovní prostředí méně zaprášené či méně depresivní, ale lidé se v zásadě nemění. Pořád jsou lepší či horší. Mají své sny, touhy, které nějak prosazují. Na tom se nic nezmění, ať tu bude vládnout kdokoliv.

Každopádně hlášky typu: "Arnoštek je prostě boží, Jsem jeden z nejlepších tanečníků disco" nebo taneční kreace Petr Čtvrtníčka po úvodních tónech na diskotéce, případně Arnoštkovo "svůdné" pohyby pánví alá Travolta ve filmu "Horečka sobotní noci" baví i po letech. Jako parodie jednoznačně plusové body. Však také na Youtubu (mimo mnoha pokusů o parodie) je několik ukázek z nichž bych doporučil poněkud méně známou s názvem DJ Arnoštek našim ženám. Kdo neviděl, neuvěří. Nevím jak je na tom z hlediska sexuální orientace jeho představitel Šimon Caban, ale zahrál to hodně přesvědčivě a zejména zábavně.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!