Kletba zlatého květu - Man cheng jin dai huang jin jia

Tragédie byly, jsou a budou vždy součástí lidské historie. V antice byly jedním, ne-li vůbec nejoblíbenějším žánrem, Shakespeare také nebyl vyznavačem happyendů a pokud byste se mě ptali na to, kdo je na ně specialista v současné době, pak bych rozhodně uvedl jméno Yimou Zhang. Nejdříve oslnil svět fascinující vizuální jízdou Hrdina, pak trošku (i když ne o moc) ubral v obrazovém stylizaci, ale přidal na emocionálním vypětí v Klanu létajících dýk a nyní přichází s dalším filmem, Kletbou zlatého květu.

Režisér pokračuje v nastoleném trendu a přidává na citovém rozpracování jednotlivých charakterů, ale současně znovu připravuje obrazové orgie, které berou dech. I když se celý příběh odehrává v podstatě ve dvou lokacích – za branami královského paláce a na pár chvil také v menším paláci, kam je vyslána rodina císařského doktora, jsou tato místa zpracována do posledního detailu. Zatímco první zmíněná budova je hrou duhových barev doplněných všudypřítomnou zlatou, druhá se utápí v nezdravé zeleni, šedi a podobných pesimistických odstínech. Pokud budete srovnávat (po vizuální stránce) Kletbu zlatého květu s Hrdinou nebo Klanem létajících dýk, pak přijdete na to, že barevné rozlišení jednotlivých scén v zatím posledním Zhangově filmu není tak striktní. Přesto jsou ale místnosti i chodby v paláci nepopsatelně, někdy až kýčovitě pestré. Podobně by se daly popsat i kostýmy, jejichž vytvoření muselo zabrat desítky ne-li stovky hodin a jejich oblékání asi také nebylo záležitostí pár minut. Především hlavní ženská hrdinka často obměňuje oděv a je na co se koukat (a nemluvím jen o jejím bujném hrudníku :)).

Nádherné, až mystické jsou i souboje. Naneštěstí jich není moc, ale i těch několik je zpracováno precizně. Jak je v podobných projektech zvykem, gravitace tu nehraje nějak výraznou roli, takže se válečníci vznášejí vzduchem a hlavní postavy likvidují bezejmenné vojáky po desítkách. To je pro někoho dost těžce stravitelný problém, mnohokrát už jsem se setkal s lidmi, kteří remcali nad filmy jako Tygr a drak jen proto, že hlavní hrdinové běhali po zdech a skákali do desetimetrových výšek. Ovšem, každý, kdo trošku popustí uzdu své fantasii, pochopí, že tady nejde o dodržování fyzikálních zákonů, ale o to, zpestřit propracovaný příběh, o který tu jde především.

Očekávatelně je nejgigantičtější finální bitva, která nabídne stovky a stovky vojáků v litém boji. Ta je opravdu monumentální, ale podle mého ne nejzajímavější. Jeden z hlavních hrdinů, totiž po desítkách likviduje vojáky, kteří se téměř na nic nezmohou a to není zrovna to, co by si fanoušek poctivé akce představoval. Několik komornějších střetů je zvládnuto po choreografické stránce mnohem lépe. Připomínají (velmi brutální) scénický tanec, který učaruje svou ladností a svižností.

Nemyslete si ale, že by platilo klišé „forma vítězí nad obsahem“. Tak tomu v žádném případě není. Zatímco obrazově Hrdina i Klan létajících dýk nad Kletbou zlatého květu vítězí, poslední zmiňovaný má nejlépe zvládnuté rozpracování psychologie postav. Příběh je sice klasickou tragédií, kdy se císař Ping (Yun-Fat Chow) snaží otrávit svou choť, císařovnu Phoenix (Li Gong), která prožívá zakázaný románek se svým nevlastním synem princem Wanem (Ye Liu). Zápornou postavou ale není ženská hrdina, která se provinila jen tím, že nedokázala ovládnout své city, ale především vladař, který s téměř fanatickou vidinou dokonale fungujícího císařství, ničí životy množství lidí ve své blízkosti. Ať už jsou to další z jeho synů Jie (Jay Chou) nebo bývalá manželka Jiang Shi (Chen Jin).

To, že nejde o příliš originální námět, filmu vůbec neubírá na kráse. Hlavní je, že si Zhang dal záležet na emocionální ztvárnění postav a vy budete napjatě prožívat zoufalý boj císařovny proti bezcitnému manželovi, který s nehybnou tváří nechává podávat své ženě otrávený nápoj a stejně chladně sleduje sebevraždu svého syna, který se ženu snažil zachránit. Film s city nešetří, ale ani jednou nesklouzává ke zbytečnému patosu a nesnesitelné „přeslazenosti“ a sentimentalitě.

Asijští herci skvěle zvládají výrazové herectví a vystačí si i beze slov. I tady je možné sledovat vnitřní prožívání ústředních charakterů skrze jejich tvář. Naštěstí nedochází k žádnému přehrávaní, jak tomu bývá (hlavně je to zřetelné u asijských komedií). V momentech, kdy dochází k dialogům mezi císařovnou a císařem, je jasně zřetelná hra intrik mezi těmito dvěma postavami, které se ovšem snaží dodržet neukázat svému soupeři slabost a chtějí zůstat nebo alespoň vypadat klidně. Chow-Yun Fat a Gong Li jsou výteční, a i když se žádný z nich nezúčastní žádné větší akční sekvence, vynahrazují to skvělým hereckým výkonem. Sympaticky také působí Jay Chou, který je u nás poměrně neznámý, ale u asijském světě je proslulá celebrita (je nejen herec, ale také velice úspěšný zpěvák).

Kletba zlatého květu je, i přes to, že se soubojů účastní největší množství osob, oproti tolikrát zmíněnému Hrdinovi a Klanu létajících dýk, nejméně stylový a má nejslabší bojové scény. Ale to plně vynahrazuje emocemi, které ve vás probudí silný příběh a fantasticky zahrané postavy. A pokud nabídne film toto, pak ať se klidně válečníci prohánějí po střechách a proletí vzduchem :).

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!