Hra o čas - No good deed

Hra o čas není, jak by někoho podle názvu mohlo napadnout, béčkový akční film, kde hlavní hrdina proběhne deštěm kulek bez jediného škrábnutí a výbuchy všech možných i nemožných trhavin ho ani trochu nezašpiní. Hra o čas je kvalitní detektivní snímek natočený podle povídky Dashiella Hammetta, který je zářným představitelem drsné školy podobně jako třeba Raymond Chandler či Ross McDonald.

Hlavním hrdinou (tak trochu proti své vůli) je detektiv Jack (Samuel L. Jackson), který by si poklidně cvičil na své cello (to je takový hudební nástroj; taky jsem to netušil, nic si z toho nedělejte), kdyby nepřišla sousedka a nepožádala ho, aby nenašel její dceru, která je již tři dny nezvěstná. Jackovi se zpočátku nechtělo, ale nakonec se přeci jenom vydal dívku hledat. Místo ztracené dívky však narazil na partu lupičů, která ho zajala. Šéf zločinecké bandy (Stellan Skarsgard) se rozhodl, že policistu budou věznit dokud neuskuteční svůj plán, dokud nevyberou banku. Následující den jdou lupiči do akce a Jacka má za úkol hlídat půvabná Erin (Milla Jovovich). Během stráveného času se oba sblíží. Ale hraje Erin čistou hru? Nevyužívá ho? Nevyužívá dokonce všechny?

Příběh je postaven na rafinované zápletce a mnoha překvapivých zvratech, jež přinesla knižní předloha, a pak také na zajímavých postavách, které jsou perfektně zahrány všemi zúčastněnými, v první řadě pak Samuelem L. Jacksonem, Millou Jovovich a Stellanem Skarsgardem, kteří mají nejvíce prostoru. Ostatní herci jsou ovšem také výborní. Nikdo v tomto filmu není tak říkajíc „plochý“, každá postava má originální chování, zajímavé motivy. Nejsou jasně dány role, kdo je hodný a kdo je zlý. Na každém se najde něco dobrého i zlého… stejně jako v reálném životě. Nejvíce je to patrné na postavě Milly Jovovich, se kterou pořád cítíte a jakoby si ji idealizujete a přesto v hloubi duše víte, že ona taková svatá není.

Režisér tohoto snímku (Bob Rafelson) navíc dává ději ironický nádech. Jeho režie sice není nikterak nápaditá, ale vyprávět příběh umí dobře, což je pro detektivku podstatné. Na jeho práci je také dobře vidět, že tento žánr (detektivky drsné školy) má rád. Natočil již Případ z Poodle Springs, což je poslední případ Phila Marlowa, který rozepsal Raymond Chandler a dopsal Robert B. Parker.

Příběh Hry o čas byl přenesen do současnosti, ale většinou to na vás působí (tedy alespoň na mě působilo) jako by se příběh odehrával v prví půli minulého století. Jen čekáte až vás z televizoru ozáří neony. Místo neonů vás ale čeká zazvonění mobilního telefonu, které působí jako bodnutí jehlou, a vy jste zpět na prahu jedenadvacátého století.

Tento film se u nás do kin nedostal, protože to přeci jenom není záležitost pro širokou veřejnost, je to snímek, který je určen divákům detektivek a zejména pak těm, kteří mají rádi „drsnou školu“. Hra o čas má inteligentní příběh a perfektní postavy, rozhodně neoslní, ale je to perfektně udělaný snímek. Je to docela příjemné nechat se na 93 minut přenést do světa osamělých mužů a krásných žen, kde se může stát cokoliv.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!