Bathory

Báthory Erzsébet ([Eržébet], česky Alžběta Bátoryová) byla sedmihradská hraběnka, dědička prastarého rodu Báthory, jehož kořeny sahají až k počátkům uherských dějin. Narodila se roku 1560 do velice nesnadné doby. Uherskem zmítají nepokoje mezi protestanty a katolíky i jednotlivými uherskými magnáty, největší hrozba jsou však Turci, kteří postupují hlouběji a hlouběji do nitra této překrásné země. Tolik z historie. Ta samotná by stačila na docela ucházející historický film, jenže vzhledem k tomu, že zmiňovaná hraběnka je známá jako Čachtická paní a (alespoň podle závěrečných titulků) je uvedená v Guinessově knize rekordů jako nejmasovější vražedkyně všech dob, tak je o zápletku hned postaráno. A říkám rovnou, odbyté to fakt není.

Asi za nejdůležitější věc považuji samotné pojetí legendy o hraběnce, která se koupala v krvi nevinných panen. Hororů na toto téma s výše jmenovanou v hlavní záporné roli je mnoho, ale Bathory líčí hraběnku jako oběť nešťastné lásky, středověkých pověr a, což je pro hrdinku vůbec nejhorší, intrik závistivých uherských grófů a nedočkavých dědiců, kteří by si už už chtěli rozdělit rozsáhlé pozemky, kterými Alžběta Bátoryová disponuje a díky kterým se říká, že má vlastně víc moci než samotný král. Film je rozdělen do tří částí, každá z nich se týká postavy, která nějakým způsobem zasáhla do života hraběnky Bathory a posunula ji o krok blíže k šílenství či hrobu.

V první je líčeno strádání milující manželky, jejíž manžel Ferenc Nádasdy je povětšinou v nějaké daleké bitvě s Turky než doma u své ženy. Na scéně se objeví záhadný italský malíř, kterého Ferenc ukradl Turkům. Je mladý, pohledný, milý, laskavý... prostě úžasný, a co víc, vyklube se z něj sám velký mistr Caravaggio a bystrý čtenář již jistě tuší, kam to vede. Ve druhé kapitole se na dvoře hraběnky objeví kořenářka, která zachrání v poslední chvíli Alžbětě život. Ta na ní pak nedá dopustit a i přes posměch šlechticů a starosti její rodiny jí bezmezně věří... V poslední části se snaží žena, kterou opustili všichni, které kdy milovala, za každou cenu udržet pohromadě rodinu i její majetek, jenže chamtivost a ctižádost bývalého rodinného přítele nezná mezí a György Thurzó je ochoten udělat cokoliv, aby tuto partii dohrál do vítězného konce a hrdou hraběnku zlomil.

Film je z období, které bylo jednoduše drsné, a nijak to, jak je dobrým zvykem, neskrývá. Osobně jsem se při uvážení námětu trochu děsil, co všechno na mě může z plátna vybafnout, ale nebylo to tak hrozné. Nemůžu říct jinak, než že všeho je tak akorát, příměřeně, ať už mluvíme o krvi, usekaných hlavách či tom pravém, nefalšovaném středověkém mučeníčku. Herecké výkony hlavních postav v žádném případě neurazí, jestli nadchnou nevím, ale jako obyčejný divák si nemám na co stěžovat, přišly mi skvěle napsané i skvěle zahrané. Anna Friel v hlavní roli hraje ženu, která nese na zádech kříž šlechtice, který se musí starat o panství, poddané, rodinu... a v neposlední řadě cítí, že stárne a pomalu ji opouští její krása, která se stala pověstnou. S vedlejšimi postavami je to trochu horší, konkrétně s vedlejšími postavami dvou mnichů, kteří mají na příkaz kardinála tajně vypátrat, co je pravdy na legendách o krutosti hraběnky (hrají je Bolek Polívka a Jiří Mádl). Starší z mnichů totiž pátrání "ulehčuje" svými vynálezy, nad kterými se sice ze začátku pousmějete, ale později už je to až moc přehnané, vy si budete říkat spíše něco jako "Co to sakra má být...?" a vůbec to filmu ubírá na jinak velmi dobře zmáknuté věrohodnosti.

I bojové scény jsou na úrovní, a protože to rozhodně není hlavní těžiště filmu, nevadí, že je jich jen pár. Ve filmu se ve druhé kapitole objeví i několik scén se silně halucinogenním nádechem a ani ty nejsou nijak odbyté, jsou osobité a jejich šikovné prolínání se skutečností vám dá ochutnat ze šílenství, které si musela hraběnka protrpět. Film je slovensko/britsko/českou koprodukcí a já osobně jsem byl velice překvapen tím, že i když se v tom výčtu vyskytují jména jistých dvou středoevropských států, film na mě dýchnul tak nějak... světovostí. Jo, jasně, dělali na tom i Britové, ale osobně jsem byl dost potěšen tím, že mají Češi prsty v něčem jiném než v nějaké čistě tuzemské komedii, ze kterých mám pocit, že se každý rok objeví dvě a jsou úplně stejné. Byl to hezký zážitek, menší historický výlet do Maďarska koncem 16. století (mimochodem, exteriéry jsou moc hezké), příjemná trocha tajemna, které opřádá tento starý příběh... a vůbec, až na zmíněné rozpaky z těch dvou mnichů, za které jsem strhnul ve finálním hodnocení bod, je to dobrý film a zklamáni, doufám, nebudete.

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!