3:15 zemřeš - The Amityville Horror

Catch ´em, kill ´em!

Nevím jestli je to mou dlouhodobě budovanou resistencí proti strachu anebo kvalitou filmů samotných, ale někdy bych nejraději chytil a když už ne zabil, tak alespoň nějak na zapamatovanou vytrestal tvůrce některých dnešních rádoby hororů. S politováním, které následovalo po velkém očekávání, musím bohužel říct, že Andrew Douglas - režisér 3:15 zemřeš patří mezi ně.

Když jsem byl malý, ještě v dobách, kdy jednohlasý dabing nebyl ničím výjimečným, často jsem se s otcem dívával na video, a protože představy mého otce o výchově byly všelijaké, ještě ve svém předškolním (a čerstvě školním) věku jsem shlédl krom oblíbených Trampot pana účetního i třeba Noc oživlých mrtvol, Kanibal holocaust a podobně. Tedy snímky, při kterých mrazí v zádech i leckterého dospěláka. Jelikož jsem ale byl snad až příliš malý, můj mozek zřejmě nedokázal dění na televizní obrazovce pochopit a mě tak všechny filmy, jenž jsem tehdy viděl, míjely bez zanechání sebemenších dojmů. Zlom však přišel s Mouchou (neptejte se mě proč, sám nevím), po které následovalo období, kdy moje uspání po vidění čehokoli děsivého nebylo možné bez koňské dávky prášků na spaní. V té době jsem jednou do videorekordéru, ponechán bez dozoru, vsunul kazetu s název The Amityville Horror. Později jsem toho litoval…

I když si čeští distributoři s názvem nového amerického hororu řádně pohráli, vězte, že 3:15 zemřeš není ničím jiným než dalším snímkem (celkem už sedmým) ze série Amityiville horrorů započaté už v roce 1979 na motivy skutečné děsivé události, jenž se odehrála ještě o pět let dříve na Long Islandu .Děj a zápletka je naprosto stejná, vše se odehrává v naprosto stejně hrozivě vyhlížejícím domě s typickým průčelím, jen herci jsou pochopitelně současní. Pokud jste viděli ekvivalentní příběh ze Speciálního čarodějnického dílu rodiny Simpsonových nebo třeba Kubrickovo Osvícení, jehož odkaz je více než zřejmý, není potřeba žádného složitého vysvětlování. Majestátný dům postavený na starobylém indiánském pohřebišti – v tomhle případě rovnou i popravišti – jehož minulost přivádí psychicky labilnější obyvatele do schíz, psychóz a všemožných jiných stavů a způsobuje, že jeden z rodinných příslušníků chce zabít ostatní, případně ostatní chtějí ukončit svůj vlastní život dobrovolně.

Ani by tolik nevadilo, že námět je otřepaný, ale pokud nejste Kubrick nebo Nicholson, potřebujete něco víc, než jen to. Ne že by Ryan Reynolds nebyl mladý, talentovaný a pro ženskou část publika bezesporu i atraktivní herec, přijde mi ale, že jeho prvotní herecká specializace zůstane po výkonech v Sexy párty, Supersvůdnících a dalších komediální. Nakonec i v třetím pokračováním Bladea byl jediným humor-dodávajícím aspektem a pro některé i jediným důvodem, proč se na, doufejme už poslední, díl o snědém upírobijci dodívali. Pár fórků sice v úvodu přidá i v 3:15 zemřeš, tím ale veškeré zlehčování celé situace končí. Netvrdím, že bych chtěl z hororového filmu hned dělat komedii, ale vzhledem k tomu, že hlavní pozornost je upínána právě na něj, je škoda, že svůj potenciál nevyužil lépe. Jakožto duchy ovládaný otčím se chová až příliš automaticky a šablonovitě, jako by na příkaz – v baráku budeš zlej, jakmile za sebou zabouchneš dveře, budeš hodnej. A pokud ani ostatní herecké výkony nikterak nevybočují z průměru, myslím, že bych byl zcela v právu, kdybych vyžadoval se alespoň trochu bát. Koneckonců, je to horor, ne?

Posunu-li ale svou laťku strachu i o větší kousek blíže k mezím všeobecné objektivnosti, i tak musím zklamaně prohlásit, že u tohohle filmu se nebudou bát ani ti nejvíc připosraní a to ani na sebemenší chvíli. Netvrdím, že se jednou dvakrát neleknete, ale i leknutí nemusí být to samé jako leknutí. U 3:15 zemřeš jsou všechny lekací momenty vystavěny na základě něčeho, co by se dalo nazvat „audio-šokem“, což je v praxi provedeno tak, že když na Vás z obrazovky vykoukne nějaký ten bubák (který by se dle mého názoru hodil spíše do dalšího pokračování X-menů), je to doprovázeno maximálním a zcela náhlým zvukovým nárazem, který Vámi zákonitě trhne, ale s leknutím nebo strachem obecně nemá společného vůbec nic. Když byste usínali a někdo Vám nečekaně třískl činely u hlavy, efekt bude stejný.

Ani závěr, který když už nic, by měl snímek zachránit od úplného zatracení, za moc nestojí a finální nadháněčka, kdy Reynolds schytá tolik, co by jiného přinejmenším zmrzačilo, aby nakonec všechno dobře dopadlo připomíná spíše scénku z akčního filmu a do celkového konceptu zrovna dvakrát nezapadá. Definitivní epilog s malou holčičkou, který měl asi osvětlit věci minulé a popohnat diváka k tomu, aby si domyslel dění nastávající, příliš neřekne a stejně jako mnoho dalšího a vlastně i snímek samotný vyznívá do ztracena. U tohohle filmu můžete opravdu ve 3:15 zemřít, ale leda tak nudou, pokud se na něj budete dívat v příhodnou dobu. Já, stejně jako jsem kdysi litoval vložení kazety do přehrávače, dnes lituji návštěvy kina. Škoda, tolik jsem se těšil…

TIP: Viděli jste i Vy tento film? Podělte se v komentářích o Váš názor a přidejte vlastní bodové hodnocení!